Jan Hus dával křesťanům za příklad zbožnost některých muslimů.
České dějiny jsou plné příkladů soužití a prolínání se lidí různých ras, etnik a náboženství.
Exkluzivistické pojetí etnicity a představa o homogenních národech je až moderním vynálezem. Středověk takové pojetí identity vůbec neznal a šlechta byla dokonce překvapivě kosmopolitní, tvrdí Dagmar Winklerová v rozhovoru pro Český rozhlas Radio Wave.
K nejranějším takovým dokladům patří podle vědkyně nález hrobu mladíka z 9. století, patrně Afričana, pravděpodobně křesťanského aristokrata, při velkomoravském kostele v Mikulčicích na Hodonínsku.
Již od následujícího století začínali přicházet a usazovat se na našem území židé, převážně obchodníci z Andalusie, nacházející se pod muslimskou správou. Oba státní celky o sobě prokazatelně věděly. Velkomoravské umění bylo dokonce ovlivněno vlivy z oblasti Íránu.
Nejdůležitější bývaly lokální a stavovské identity a samozřejmě (ale až potom) identity náboženské. Nicméně i ty mívaly za následek zajímavé paralely.
Muslimové přijímají jen dobrovolné konverze
Během náboženských válek v 17. století měli protestanti setrvalé sklony ke spojenectví s muslimskou Osmanskou říší, protože Osmané je nenutili zříci se své víry. Odpor katolickým nepřátelům byl u mnohých protestantů dokonce tak silný, že pod habsburským nátlakem ke konverzi raději volili židovskou než katolickou víru.
Utrakvistický poutník do Svaté Země Martin Kabátník výslovně vypichuje, že muslimové přijímají jen dobrovolné konverze a nikoho nenutí k přijetí víry násilím.
„Vezměte si příklad z muslimů,“ kázal Jan Hus
I samotný Jan Hus, coby typický příklad tehdejšího vzdělance, Korán četl a odkazuje na něj. Nešlo o výjimku, středověké univerzitní prostředí křesťanské Evropy z muslimského světa čerpalo a vedlo s ním četné rozpravy. Hus dokonce zbožnost některých muslimů dával křesťanům za příklad.
O tom, že teologický nesouhlas měl své meze a byl podřízen potřebám existenčním svědčí ku příkladu to, že i největší protestantský polemik s islámem, Václav Budovec z Budova, autor slavného Antialkoránu, hledal po porážce českých stavů pomoc u Vysoké Porty. Sultánovu delegaci po Praze sám provázel a osobně jim i tlumočil.
Titulní foto: Martin Leveneur, Flickr, CC BY-ND 2.0
