Dne 27. března 2017 ve věku 83 let náhle zemřel světoznámý arabský fyzik, matematik a technik Ali Hasan Nayfeh. Proslul nejen špičkovou vědeckou prací, ale také bojem s vědeckými podvody.
Ali Hasan Nayfeh se narodil 21. prosince 1933 na předměstí Šuwajka palestinského Túlkarimu na okupovaném západním břehu Jordánu. Byl držitelem bakalářského titulu z inženýrství (1962) a následně také magistratury (1963) a doktorátu (1964) z aeronautiky a astronautiky na prestižní kalifornské Stanfordově univerzitě. Byl také emeritním profesorem Technického oddělení pro inženýrskou vědu a mechaniku ve Virginii, kde působil od roku 1971 a od roku 1976 zde byl profesorem.
Za 37 let své činnosti vysokoškolského pedagoga vychoval 69 doktorantů, napsal 10 knih, z nichž některé byly přeloženy do jazyků od ruštiny po čínštinu a napsal přes 400 článků a studií v recenzovaných časopisech. Účastnil se také více než 530 státních i mezinárodních konferencí, z nichž některé sám organizoval.
Nayfeh se věnoval nejen mechanickému inženýrství (zejména od svých studentských časů dizajnu lodí), ale také strukturální a nonlineární dynamice, akustice, dynamice a statice, mechanice kapalin, elektromechanickým systémům a matematické teorii chaosu.
Ocenění
V roce 2005 byl oceněn Americkou společností mechanických inženýrů za celoživotní přínos vědě a technice, o tři roky později získal také čestnou zlatou medaili Akademie pro transdisciplinární výuku a pokročilé studie. V roce 2014 obdržel za nové přístupy prestižní vědeckou medaili Benjamina Franklina, kterou před ním obdrželi i takoví titáni světové vědy, jako byli Albert Einstein, Thomas Alva Edison či manželé Curieovi.
Je zakladatelem také dvou odborných časopisů – Nonlinear Dynamics (od roku 1990, celkem 16 čísel) a Journal of Vibration and control (vychází v rozsahu od 640 stran v roce 1995 do 1500 stran každý rok).
„Aliho ztráta je citelným pro nás zásahem,“ řekl profesor a děkan instituce Charles O. Gordon, který se o svém zesnulém kolegovi vyjádřil jako o „jedinečném a mezinárodně proslulém lídrovi svého oboru a neobyčejném přednášejícím za katedrou.“
Další jeho kolega, Muhammad Hajj z Katedry biomedicínského inženýrství a mechaniky o něm řekl: „Příběh jeho života je velmi inspirativní. Ačkoli měl mnoho důvodů neuspět, vždy šířil okolo pozitivní vliv.“
Bojovník s podvody
Nayfeh se věnoval také rozvoji vědy v arabských zemích. Mezi roky 1980 a 1984 se snažil o otevření inženýrské fakulty při univerzitě v Jarmúku, necelých 100 km severně od jordánské metropole Ammánu. Stal se jejím prvním děkanem a také vicerektorem univerzity pro technické obory.
Byl dále členem mnoha odborných sdružení a organizací v USA i v zahraničí, mimo jiné také držitelem čestných doktorátů ze štětínské polytechniky, technické univerzity v Mnichově a mořské technické univerzity v Sankt-Petěrburgu v Rusku.
Historie vědy si ho bude ovšem také pamatovat jako bojovníka proti stále aktuálnějšímu nebezpečí vědeckých podvodů a citačních kartelů. Jeden takový odhalil coby šéfredaktor v roce 2014 ve svém časopise Journal of Vibration and Control, který musel následně stáhnout přes 60 článků, neboť si na ně určití jedinci vzájemně psali zfalšované pochvalné recenze a pod falešnými identitami manipulovali s online registrem článků. Vyšetřování trvalo celkem 14 měsíců a díky úsilí Aliho H. Nayfy byl viník donucen k rezignaci na svůj akademický post.
