Budou i tací, kteří poslední rozhodnutí Evropského soudu budou vnímat jako vítězství Evropou dlouhodobě zastávaných sekulárních ideálů. Nicméně historie nás učí, že podobné výmluvy byly vždy užívány k ospravedlňování mnohem zlovolnějšího směřování.
Islám a muslimové nejsou v Evropě vítáni. Pokud tento vzkaz nebyl doposud většině lidí jasný, dnes již byl ustaven rozhodnutím evropských soudců. Rozhodnutí Evropského soudu, dovolující zaměstnavatelům zakázat svému personálu nošení šátku, jak se zdá ještě více přispěje k marginalizaci a vytláčení muslimek z veřejného života.
To, co začalo s francouzským zákazem nikábů v roce 2010 a v zemích, jako je Německo, kde mnozí také chtějí následovat zavedený příklad, trend ukotvovat islamofobii v zákonech se stává čím dál tím běžnější. Proponenti takových politik klamou veřejnost, že tato rozhodnutí přispějí k emancipaci muslimek na pomyslných okovech islámu. Jenže právě ty samé zákony představují diskriminující formu sociálního inženýrství, které nutí muslimky k přijetí sekulární identity.
Podobné diskriminující a otevřeně xenofobní podoby politiky protiřečí evropskému sebepojetí coby bašty svobody v jinak barbarském a netolerantním světě. Pokrytectví dosahuje rozměrů drzosti v momentu, kdy se evropští lídři, kteří se sami staví proti údajně misogynním a zpátečnickým společnostem muslimského světa, sami nestydí použít diskriminující a protiženskou islamofobii proti muslimkám ve svých vlastních zemích.
Pohodlně ignorují dopad takových zákonných opatření na životy obyčejných muslimek. Výzkum Komise pro ženy a rovné příležitosti shledala, že muslimky mají třikrát menší pravděpodobnost uplatnění na trhu práce. Zpráva zdůrazňuje úlohu nevědomého zkreslení v případě diskriminace žen nosících hidžáb nebo těch se jmény znějícími jako muslimská.
Podobná zpráva Evropské sítě proti rasismu, pokrývající osm zemí od Francie po Nizozemsko, naznačuje, že taková diskriminace na pracovišti a její negativní dopady na muslimky jsou napříč Evropou velmi rozšířené.
Ekonomická marginalizace samozřejmě není jedinou překážkou, které musí ženy čelit díky takovým rozhodnutím, jako bylo toto. Pro obyčejné ženy na ulicích Londýna či Paříže existují i mnohem divočejší následky. Jakou zprávu toto vysílá lidem, kteří jen tento kousek oblečení vnímají jako natolik urážlivý, že kvůli tomu ženy i fyzicky napadají, jako se stalo např. v Londýně, kde byla žena v hidžábu vláčena po ulici, či ve Vídni, kde byla jiná stejně oblečená žena napadena a útočníkem také pokousána?
Co je alarmující, poslední rozhodnutí evropských soudců se zarážejícím způsobem podobá na zákony, které prošly v Německu v předvečer II. světové války. Norimberské zákony cílily specifickou společenskou skupinu tím, že ji omezovaly v ekonomické sféře. Židům bylo zakázáno vykonávat profese jako porodnictví či advokatura a veškeré státní zakázky s firmami vlastněnými Židy byly zrušeny. To není až tak nepodobné situaci, kdy ženě dáte na vědomí, že není vítána, pokud se svým oblečením identifikuje jako členka určité náboženské komunity.
Budou i tací, kteří budou oslavovat nynější rozhodnutí jako vítězství sekulárních ideálů, které Evropa dlouhodobě hájila. Nicméně, historie nás učí, že podobné výmluvy často sloužily jako ospravedlnění pro mnohem zlovolnější směřování. Tento nový zákaz znepokojivě naznačuje nepřátelství Evropy vůči jejím muslimským občanům.
Nezapomeňme, že právě za podobných společenských a ekonomických zvratů se i evropští Židé stali obětními beránky všech společenských neduhů. S tím, jak se oběťmi evropské identitární krize, pramenící z bídného stavu společnosti i ekonomiky, stále více stávají muslimky, se čím dál více také stává zřejmým, že se historie opakuje.
Text publikoval portál The Independent. Titulní foto: Garry Knight, Flickr, CC
