Lidský mozek mnohem silněji reaguje na negativní údaje a intenzivněji vnímá zprávy o záporně portrétovaných jevech a lidských skupinách, tvrdí autoři studie z londýnské univerzity.
Lidský mozek je predisponován ke snadnějšímu učení se negativních stereotypů. Výzkum publikovaný v Journal of Cognitive Neuroscience nabízí možná vysvětlení, jak se ve společnosti objevují a šíří předsudky.
Studie dokázala silnější odpověď mozkové aktivity na informace o skupinách lidí, které jsou medii zobrazovány negativně. Jakákoli další negativní správa o nich je potom vnímána ještě o to více silněji, čímž media pohání rasovou zaujatost.
Minulé studie nalezly mozkové odezvy pro např. rasové stereotypy, nicméně schopnost mozku připojovat nežádoucí rysy specifickým skupinám lidí byla přímo zkoumána poprvé.
Negativní vnímání určité skupiny lidí má podle autorů studie na snímcích mozkové aktivity svůj charakteristický obraz, a to především v situaci, kdy se subjekty studie dozvěděly, že příslušník negativně vykreslované minority dokázal něco pozitivního.
Vliv negativních zpráv
„Noviny jsou zaplněny ohavnými věcmi, které lidé dělávají… Přijímáte všechny tyto novinové zprávy a z toho daleko silněji vnímáte ty negativní. Vemte si ku příkladu islám – okolo něj se točí o tolik více negativních zpráv, než pozitivních, což se časem ještě prohlubuje,“ poukázal pro The Guardian jeden ze spoluautorů studie Hugo Spiers z Londýna.
Studii se podrobili 22 účastníci, kterým byly promítány ústřižky informací o vymyšlených sociálních skupinách typu „člen Kitilů nakopl toulavou kočku“ nebo „člen Pellumů daroval matce kytici květů.“
Obě skupiny tak byly nepřímo selektovány jako špatná a dobrá. Dvě třetiny informací byli s tímto předsudkem v konformitě a zbývající třetina se naopak tomuto trendu vymykala.
Skeny mozkové aktivity účastníků pak vytvořily obraz aktivity v souvislosti s oběma fiktivními „kmeny“ v oblasti mozku zvané přední spánkový pól. Měřením síly této aktivity bylo možno „matematickým způsobem stopovat předsudek“ sekundu po sekundě a průběžně tak kvantifikovat míru zaujatosti toho kterého jedince.
Ve vnímání dobrého a špatného stereotypu byl ovšem značný rozdíl. Jakmile se dotyčný přesvědčil, že daný kmen jsou v podstatě „klaďasové,“ mozková aktivita významně klesla, zatímco v případě „záporáků“ zůstávala i nadále silná a daná skupina byla vnímána čím dál více negativněji.
Shoda s předešlými studiemi
Podle freiburského kognitivního neurovědce Bastiana Schillera, který se výzkumu přímo neúčastnil, dávají výsledky smysl, protože stereotypní odpovědi odpovídají i u předešlých studií aktivitě v téže části mozku.
Skeny také vykázaly aktivitu v oblasti tzv. perfrontálního kortexu, a to v případě, že subjekty byly konfrontovány s údajem vymykajícím se stereotypu.
I zde byla aktivita silnější v situaci, kdy „záporák“ vykonal něco dobrého, než když tomu bylo naopak. Podle Schillera jsou právě centra v perfrontálním kontextu aktivní při detekci neobvyklých a nenormálních jevů.
Možným závěrem studie může být i to, že negativní stereotypy je omnoho těžší vyvracet a překonávat, byť to studie jednoznačně neprokázala.
Titulní foto: Brewbooks, Flickr, CC BY-SA 2.0
