Navzdory své odlehlé poloze žije i země amišů letošní kampaní před prezidentskými volbami naplno.
Po okresní cestě Lancasteru, hrabství v jižní části střední Pensylvánie vede malý chlapec oblečený ve světlemodrém tričku, černých přezkáčích a širokém slaměném klobouku svého koně táhnoucího dvoukolák a směřuje do centra města. Mezi farmami a stodolami v jinak venkovské krajině vyčnívá modrobílý reklamní poutač: „Udělejte Ameriku znovu velkou – Donald Trump.“
Kdo jsou amišové?
Toto je země amišů. Navzdory její odlehlosti žije i místní komunita letošní předvolební kampaní.
Amiši jsou konzervativní křesťanskou komunitou žijící v několika státech napříč USA, ponejvíce v Ohiu a Pensylvánii. Mají své vlastní školy, kostely a žijí bez výdobytků moderního světa včetně elektřiny a aut.
To vše proto, aby si zachovali a nadále udrželi svůj smysl pro náboženskou a duchovní čistotu.
„Jejich hlavními zájmy jsou rodina, komunita a duchovní život,“ přibližuje Kyle Kopko, politolog z Elizabethtown College v Pensylvánii.
Kočírují dvoukoláky či koňky, chodí oblečení v jednoduchém oděvu, neboť ozdoby považují za nemravné. Nedívají se na televizi a nepoužívají internet, což znamená, že pravděpodobně nikdy neviděli žádný post demokratické kandidátky Hillary Clintonové na sociální síti Instagramm, či příspěvek jejího politického soupeře, republikána Donalda Trumpa na sociální síti Twitter.
Není divu, že pro mnoho z celkového počtu 302 500 amišů, kteří USA v současnosti obývají, není podle Kopka celonárodní hlasování v podstatě žádnou velkou prioritou.
„Já nevolím, nezajímá mě to,“ říká Sam, amišský řemeslník z Lancasterského hrabství. Podobně jako mnoho dalších z jeho komunity odmítá Sam prozradit celé své jméno. Je to mezi amiši rozšířený zvyk, stydí se přilákat pozornost ostatních, zejména pokud nejsou jejich vlastními lidmi.
Podobně i 18-letá Freida, pracující ve zmrzlinářství v sousední vesnici smýšlí, že výsledky prezidentských voleb „nakonec stejně závisí na vůli Boží“ a proto ani ona volit nepůjde, ačkoli jí osud země v následujících čtyřech letech není lhostejný.
„Pro ně je to cizí svět,“ míní Dave Dumeyer, předseda rady republikánské strany v Lancasterském hrabství. „Zajímat se začnou, až když se okolo voleb vytvoří signifikantní druhotný zájem, nebo pokud se v kampani začne jednat o něčem, co by mohlo nějak zasáhnout zemědělství či maloobchod. Nicméně oni (tj. amiši) se o politiku obecně nijak zvlášť nezajímají.“
S tím jak mnoho aspektů mechanizmu volby prezidenta koliduje s ideály amišské komunity, „oni sami se před volbami spíše uzavírají,“ sdělil al-Džazíře politolog Kopko.
„Celonárodní volba prezidenta, která v sobě zahrnuje i volbu hlavního velitele americké armády, je věc zcela neslučitelná s jejich náboženskou vírou,“ říká. Amišové totiž prosazují systém pacifismu a nenásilí.
Kulturní a náboženské tradice
Ve vesnici Bird in Hand, nacházející se taktéž v Lancasterském hrabství, diskutují před řadou koňských stájí Aaron a jeho kolegové. O volbách.
„Ano, já budu volit Trumpa,“ říká 70-letý Aaron. „Hillary je odporná. Je to lhářka, pořád jenom lže.“ 77-letý Melvin s ním souhlasí. „Jsem si dost dobře jistý, že Hillary by mohla být problém.“
Aaron vlastní své malé podnikání od roku 1992, bere turisty na tradiční projížďky koněm či vozem napříč vesnicí. Je jedním z těch amišů, kteří chtějí nejen uchovat si své kulturní a náboženské tradice, ale také rozeběhnout své obchody i mimo svou komunitu.
Aaron pro al-Džazíru uvedl, že jakožto obchodník si velmi cení Trumpových úspěchů. „Když dokáže řídit takový obchod, pak dokáže vést i zemi. Ale ona (Hillary Clinton) nic z toho neumí.“
55-letý Levi je znepokojen oběma kandidáty. „Šel bych volit, kdyby byli nějací dobří kandidáti. Volil jsem Bushe, ale nejsem si jist, zda budu volit i letos. Hrozní se mi zdají oba.“
Aaron si není jist, kolik amišů v listopadu vůbec volit půjde. „Na jednu stranu jsou znepokojeni stavem své země více, než kdykoli předtím,“ říká. „Ale stále se také drží učení své církve, které říká, že by se neměli zapojovat do politiky.“ Navzdory tomu, že některé Aaronovy obavy sdílí také, Melvin říká, že volit asi nepůjde: „Nikdy jsem nevolil, nikdy ani volit nepůjdu. Vše co můžeme udělat, je pouze se modlit a doufat v nejlepší.“
Nedostatek moderního komunikačního zázemí
Nicméně existuje jeden muž, který věří, že zapojit amiše do větší účasti ve volbách dokáže. 28-letý Ben King je výkonným ředitelem první výlučně amišské iniciativy vytvořené čistě za účelem získání podpory amišů pro prezidentského kandidáta.
Podle prohlášení zveřejněného na internetových stránkách organizace je účelem iniciativy „porazit Hillary Clintonovou ve volbách v roce 2016 získáním sympatií hluboce konzervativní a často opomíjené skupiny voličů.“
King, který byl vychováván jako amiš, ale sám tuto církev v roce 2014 opustil, říká, že doufá v získání „nejméně pár tisíc“ hlasů pro Donalda Trumpa z celkem 70 tisíc amišů žijících v Pensylvánii. Takto definovaný cíl se zdá poněkud reálnější s ohledem na to, že amiští voliči tradičně podporují republikánskou stranu.
„Mají v oblibě spíše konzervativnější politické směřování … a republikánská strana je historicky vnímána jako ta, která jejich způsob života podporuje více,“ vysvětluje politolog Kopko a dodává, že společenské záležitosti jako potraty či debaty okolo manželství osob stejného pohlaví, což obojí odporuje amišské víře, jsou klíčovými faktory motivace těch, kteří posuzují chování lidí v celonárodním hlasování.
Zatímco většina předvolební kampaně roku 2016 se vysílala online, King tvrdí, že amišská rada pro výběr prezidenta užívá „tradičnější metody“ práce s veřejnými vztahy.
„Oslovujeme je bilbordy a novinovými inzeráty,“ uvedl pro al-Džazíru King. „Je to velmi staromódní, či tradiční. Možná. Ale je to také, upřímně řečeno, pěkně efektivní.“
Během své prezidentské kampaně Trump mnohokrát způsobil kontroverze cestou svých platforem na sociálních mediích – tedy na kanálech, které amišské voliče ve velké většině případů naprosto míjejí.
„Je to i dobré i špatné zároveň, protože tyto stálé posty či zprávy na Tweetu případně Facebooku nedostávají,“ míní King. „Zcela jistě neslyšeli všechny zprávy … to co slyšíme jinak my všichni, ohledně toho, co kde Trump komentuje.“
Sally Lyall je lídrem komise rady demokratů v Lancasterském hrabství. Na nárazníku svého auta má dvě nálepky. Jedna nese text: „Hillary prezidentkou!“ a druhá „Ženy bývají dobré vůdkyně, jedete za jednou takovou.“ Obě jí v poměrně konzervativním, silně republikánském hrabství přinášejí jisté obtíže.
Podle jejích slov kvůli nedostatku moderních komunikačních prostředků přistupují amiští voliči k volbám „s velmi omezenou znalostí.“
„Protože nemají televizi, nevím, nakolik jsou si vědomi, jak hrubým a bezohledným řečníkem Donald Trump je,“ říká. „Používá to slovo na „f“ a je vulgární až běda, nemyslím si, že by se s ním jakkoli mohli identifikovat, ale pokud nemají televizi, pak nemohou vidět to, co vidíme my ostatní.“
Nicméně King smýšlí, že i kdyby měli amiši přístup na internet, i přesto by volili Trumpa: „Upřímně řečeno, (Trump) zastává právo na život, podporuje obchod a toto se v amišské komunitě těší velké pozornosti. Nedělali by rozhodnutí jen na základě pár komentářů na Twitteru“
Aaron souhlasí, že dokud budou Trumpovy klíčové politické kroky v souladu s jejich vírou, bude ochoten určité věci přehlížet. „Není naší věcí říkat mu, co má dělat. Záležitosti jako potrat – což je vražda – či, dobrá, možná je to trochu odlišnějí, jsou jasně dány.“
Ženu ne!
Na místním farmářském trhu se skví velká červená cedule s nápisem „Beilerův svět cukrovinek,“ kde Melvin Beiler a jeho žena Sarah prodávají domácí čokoládu.
„Politiku nesleduji, ale z toho co jsem slyšel od ostatních lidí, se mi to vůbec nelíbí,“ říká Beiler s tím, že pravděpodobně vůbec volit nepůjde. „Naše teorie je, že se prostě jen budeme modlit za úspěch toho lepšího. Toto je mez, kam můžeme zajít.“
Sarah, oblečená do tradičního amišského kroje – dlouhých temně modrých šatů, černé zástěry a bílé modlitební čapky, se přidává s tím, že volit nepůjde ani ona.
„Ano, my nevolíme, ale můžeme skusit modlit se za to, aby to byl ten správný muž a myslím, že všichni si také myslí, že nikoli žena.“
Zatímco Sarah to nechce dále rozvádět, Aaron říká, že tento názor není překvapivý. „Od žen amišů se neočekává, že se budou stávat ministryněmi. Ženy mají být poddajné a poslušné hlavám svých rodin. Proto by nebylo přijatelné, aby byla prezidentkou žena,“ říká.
Zatímco Kopko potvrzuje, že amišové žijí v patriarchální společnosti a mnozí by myšlence prezidentky odporovali, tato nechuť by pravděpodobně pro rozhodování voličů nebyla klíčová.
„Mezi tím, že někdo by nerad prezidentku a tím, že by to jasně vyjádřil svým hlasováním v průzkumu či přímo u volební urny je určitý rozdíl,“ řekl pro al-Džazíru. „Pochybuji, že kandidatura Hillary Clinton sama o sobě (coby ženské prezidentky) bude motivovat mnoho amišů k tomu, aby k volbám v roce 2016 přišli.“
V nedalekém supermarketu bosá amiška Sandy, oděná do bílého čepce a zástěry nakupuje se svými sestrami. „Není to součástí naší víry, my prostě nevolíme,“ říká. Sandy se, podobně jako mnoho jiných žen z její komunity, jen velmi málo zapojuje do veřejného a občanského života. „Pokud chcete s někým hovořit a klást mu otázky, tam máte jednoho pána,“ směřuje se znepokojením v hlase reportéry k opodál stojícímu muži. Evidentně se jí politická diskuze nelíbí.
Tyto hlasy mohou rozhodnout
Tehdejší republikánský prezidentský kandidát George W. Bush 9. července 2004 projížděl se svým kampaňovým autobusem také hrabství Lancaster. Tam se soukromě setkal i s členy amišské komunity.
Byl to rok, kdy se jak Pensylvánie tak i Ohio, domovina více než poloviny amišské populace USA, stala klíčovým bojištěm v nadcházejících prezidentských volbách mezi Bushem a jeho demokratickým rivalem, tehdejším senátorem za Massachusetts, Johnem Kerrym.
Toho času republikáni v obou státech skórovali díky neregistrovaným voličům, kteří sdíleli Bushův „důraz na tradiční hodnoty,“ jak prokázala studie Elizabethtown College. Studie se zaměřovala na evangelikály, protipotratové aktivisty a vůbec poprvé také na amiše – skupinu, u které taktéž předvídali podporu kampani akcentující prosazování konzervativních společenských myšlenek. A nemýlili se. George Bush získal celkem 1 300 amišských hlasů jen v Lancasteru samém.
„Amišská rada pro volbu prezidenta doufá, že i ona může do listopadu sesbírat co nejvíce hlasů pro Donalda Trumpa,“ říká Ben King. „I těch pár tisíc hlasů může přinést konečné rozhodnutí.“
Původní text publikovala americká sekce stanice al-Džazíra. Titulní foto: Rodina Amišů na ranní procházce, Flickr. CC
