Starý kodex cti muslimských Albánců, besa, je zavazoval k pohostinnosti a ochraně.
Pro mnohé je úloha muslimů v záchraně Židů před holocaustem naprosto neznámou kapitolou II. světové války. Avšak řada muslimů pomáhala Židům uniknout masakrům a pogromům, které proti evropskému židovskému obyvatelstvu vedli nacisté pod velením Adolfa Hitlera. Jejich příběh přináší arabská mutace Huffington Postu.
Velký počet muslimů pomohl mnoha tisícům Židům skrýt svou identitu, integrovat je mezi sebe a umožnit jim tak útěkem si zachránit holé životy. Jsou i mezi 2500 jmény spravedlivých mezi národy. Šlo o lidi, kteří riskovali své vlastní životy, aby ochránili židovské uprchlíky před vyhlazovací politikou nacistického Německa a jeho spojenců.
Jedním z nejslavnějších je turecký diplomat Salattin Ulkumen. Působil jako konzul na řeckém ostrově Rhodos a zodpovídal za lodě, které převážely židovské uprchlíky do bezpečí pod ochranu vlády neutrálního Turecka. Osobně zachránil před jistou smrtí dalších 50 Židů.
Kaddúr ben Ghábrít, zakladatel Muslimského institutu při Velké mešitě v Paříži, zase vydával falešné doklady, které označovaly Židy za muslimy, aby se tak židovští občané vyhnuli transportům do vyhlazovacích táborů.
Tunisan Sí ‚Alí Síkát, starosta města Tunisu, ukryl 60 Židů prchajících před masakry.
Počet Židů v Albánii vzrostl desetinásobně
Specifickým je ovšem případ Albánie. Před válkou zde žilo jen asi 200 židovských občanů, ale na jejím konci tento počet desetinásobně vzrostl poté, co sem mnoho Židů emigrovalo, převážně z Rakouska a z Řecka.
Albánie, zachovávající na základě dohody z Pisy omezenou neutralitu, Židům dovolovala vstup na své území, i když nedisponovali žádným oficiálním dokladem totožnosti. Poskytovala jim také doklady na falešnou muslimskou identitu, aby unikli pronásledování ze strany Němců.
Důvod tohoto jednání lze vystopovat až k prastarému kodexu cti muslimských Albánců, známému jako besa, což znamená přibližně splnění slibu. Tento zvyk je přímo inspirován učením islámu.
Besa zavazovala albánské muslimy k pohostinnosti a ochraně Židů, kteří k nim utekli. Přikazovala jim, aby se k nich chovali jako ke členům své vlastní komunity.
Jedním z nejdůležitějších je jméno Derviše Korkuta a jeho ženy Servety, kteří zachránili dceru své židovské známé Miru. Oblékali ji podle muslimského zvyku, oslovovali ji muslimským jménem a postarali se, aby se celá věc neprovalila a nedozvěděli se o ní němečtí okupanti.
Albánský premiér v době II. světové války vydával lidem tajné rozkazy, aby u sebe doma židovské běžence přijímali: „Ať všechny židovské děti žijí a spí doma s muslimskými, ať jedí stejné jídlo a žijí jako jedna rodina.“
Památník muslimům
Někteří Židé cítili vůči muslimům, jež je zachránili před Němci, takový vděk, že vybudovali v americkém Missouri památník nazvaný Emanuel.
Jeho personál se stará o fotografie a další historické doklady této historické epizody, ukazující každodenní realitu toho, jak muslimové a Židé žijí pospolu a společně čelí nebezpečí.
Ve vícero zemích již byla instalována výstava 70 dobových fotografií zachycujících příjezd židovských uprchlíků do Albánie, aby se zachránili před hrůzami II. světové války, opatřených vysvětlivkami popisujícími detaily tohoto společného příběhu a hrdinských skutků vykonaných místními muslimy.
