„Neměl jsem kam utéct. Prosil jsem lidi o pomoc, ale nikdo nereagoval…“
Úterý 3. listopadu 2015 pozdě odpoledne před obchodním centrem u vchodu do starého pivovaru v centru Poznaně. Dav lidí se mihotá okolo obchodního domu s taškami plnými nákupů.
31-letý George Mamlook jako každý den kráčí zpět domů po své pravidelné cestě z práce. Do Polska přišel před třemi lety jako válečný uprchlík a v zemi doposud nezažil žádné konfliktní situace. Zatím se v Polsku vždy cítil velmi bezpečně.
Znenadání ho obklíčila skupinka tří mladíků. Řvali po něm: „Co tady děláš, zku…ný šmejde, vypadni z Polska! Zabijeme tě, zas…ý muslime!“ Během okamžiku se objevilo asi deset dalších křiklounů a kolem nastal obrovský rozruch.
Shromažďoval se dav dalších a dalších skandujících diváků, ovšem nenašel se nikdo, kdo by se napadeného zastal. Pokud by nikdo neuvědomil nedaleko stojící policejní hlídku, mohl celý incident skončit tragicky, neboť útočníci byli nesmírně agresivní. O případu tehdy informovaly polské noviny Gazeta Wyborcza.
Musel na operaci
Syřan byl hospitalizován. Měl zlomený nos a následkem mlácení podlitiny po celém těle. Stěžoval si na velkou bolest v koleni. Následujícího dne s ním chtěl zmíněný polský deník připravit rozhovor, nicméně poškozený nebyl k zastižení. Musel se kvůli svým zraněním podrobit operaci.
O jeho zážitku ovšem pohovořil místní lékař dr. Samir Ibrahim, plastický chirurg syrského původu žijící v Polsku od roku 1979. A neskrýval zděšení. „Byl to otevřeně rasistický útok. Mladík si vyslechl na svou adresu takové nadávky, že je jen velmi obtížné je citovat. Útočníkům se znelíbil pro svou barvu pleti, národnost a dokonce i vyznání. I když je to naprosto nepochopitelné, neboť dokonce ani není muslim. Je křesťan!“ rozhořčoval se Ibrahim.
„Protože byl ze Sýrie, Poláky okamžitě napadlo, že je muslimem. Ale vždyť my přece všichni věříme ve stejného Boha! Nechápu tu nenávist. Chodil s nimi do stejného kostela, modlil se stejně. Nakonec, až 35 % obyvatel Blízkého Východu jsou křesťané…“ dodal.
I on se doposud cítil v Polsku bezpečně, nicméně uvedl, že za několik týdnů se situace v zemi změnila dramaticky. Lidé nyní demonstrují proti uprchlíkům a on už neví, co očekávat. „Neumím si to vysvětlit. Až sem vede volební kampaň podněcující nenávistné sentimenty vůči uprchlíkům a přistěhovalcům,“ řekl tehdy smutně lékař v narážce na populisticky xenofobní nálady, na kterých se snaží přiživit vícero středoevropských politiků nejen v Polsku.
Nikdo se mě nezastal
„Obstoupili mě a začali mi nadávat. Neměl jsem kam utéct. Prosil jsem lidi o pomoc, ale nikdo nereagoval. A oni mě bili, tak tvrdě mě mlátili, až jsem spadl na zem,“ popsal o tři dny poté Gazetě Wyborcze svůj zážitek George, zotavující se ze svých zranění na oddělení ortopedie poznaňské nemocnice na Lutycké ulici.
Jeho tvář byla oteklá, nos zabandážovaný po operaci, velmi obtížně hovořil a nemohl pohnout nohou. „Vzpomínám si i na muže v obleku. Na útočníky volal: ‚Dorazte ho!‘ Když pak odešli, nějaké dívky mi podaly ubrousky,“ dodal zraněný muž.
Policie jednoho z pachatelů, 18-letého mladíka, záhy zatkla, obžaloba navrhovala vzít jej do vazby, nicméně soud návrh zamítl a obviněný byl propuštěn na svobodu. Další útočník byl zadržen 6. listopadu ráno.
George přišel do Polska před necelými čtyřmi lety a jen několik měsíců před útokem se přestěhoval z Varšavy do Poznaně, kde začal pracovat jako kuchař. Jeho rodiče a sourozenci jsou v Libyi, kam utekli ze Sýrie před válkou. V pátek, tři dny po útoku, za nimi George měl letět na návštěvu. Právě kvůli tomu se vydal do obchodního domu nedaleko starého pivovaru pro dárky.
Když George do Libye nedorazil, začali mít rodiče strach. On se ale bál své matce sdělit, co se mu přihodilo ze strachu, že by další šok už neunesla. Jeho bratr si proto vymyslel výmluvu, že let z Polska byl zrušen, uvedl Joseph Nasrawi, kamarád napadeného Syřana.
Průběh událostí tak, jak jej vylíčil zmlácený Syřan, potvrdil i policejní mluvčí velkopolského vojvodství Andrzej Borowiak: „Opravdu, předběžná zjištění naznačují, že jediným důvodem pro útok byla nenávist k člověku odlišného vzhledu.“ Policisté z oddělení prevence kriminality, kteří se nacházeli v blízkosti zasahující hlídky, úspěšně zadrželi jednoho z pachatelů. Tento 18-letý recidivista byl dříve stíhán za krádeže a drogové delikty.
Syřané jsou zděšeni
Poznaňští Syřané jsou vyděšení. „Začátkem listopadu minulého roku zbili chlapce, protože mezi ostatní nezapadal svým vzhledem. Co se stane pak? Bojíme se o své zdraví a dokonce i o životy svých rodin. To není vtip, stejně jako v centru města v běžný všední den nikdo nečeká násilí proti nevinnému člověku.“ říká dr. Ibrahim.
„Volal mi kamarád z Jordánska, který zde podniká. Vážně uvažuje o tom, zda raději nemá Polsko opustit, protože, což je naprosto přirozené, se prostě jen bojí o svou rodinu. Po té úterní bitce jsme jaksi více začali držet při sobě. Nechodíme už po ulici sami. I já sám po této události se vždy, když jdu po ulici, dívám okolo sebe, jestli mi náhodou něco podobného nehrozí. Kam to povede, nevím,“ připouští.
„Je to vina politiků, kteří používají nenávistné projevy,“ měl jasno Georgeův kolega Amer Haiatleh.
Syřan i Polák
Dr. Salam Salti je gynekolog-porodník, studoval a získal praxi ve Varšavě již před více než dvaceti lety a někdy pobývá i v Praze. Vzpomíná, že se k němu vždy chovali tak jako ke svým krajanům, i když rasistických incidentů v poslední době přibývá. Jeho osobní zbraní v boji proti rasismu a útočným narážkám je klid a vyrovnanost, jak uvádí v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu.
„S takovými případy se také často setkávám. Řeknu jen, račte se prosím pane uklidnit. Jen si poslužte, klidně mi řekněte, že jsem hloupý špinavý Arab, prosím. Děkuji, pane, že jste mne na to upozornil. Toto je má obranná taktika,“ dodává.
Dr. Salti je Palestinec narozený v Sýrii. Svou zemi opustil z politických důvodů na konci 80. let poté, co režim zlikvidoval opozici. Tu část své rodiny, která zůstala v Sýrii ve dvou či třech okrscích v Damašku, jejž jsou stále pod kontrolou režimu, za tu dobu viděl jen na obrazovce počítače během online videohovorů. Volají si dvakrát či třikrát do týdne. Jak sám říká, „je to skvělé a je to velké štěstí slyšet od nich, že jsou stále naživu. Víc ani netřeba.“
Salti zdůrazňuje, že lidé prchají ze Sýrie kvůli nekončící válce, takže by jim Evropané měli pomoci. „Vzpomeňte si na Boží lásku – ta je přece sdíleným přesvědčením jak islámu, tak i křesťanství!“ říká lékař.
Na dotazy ohledně toho, kým je a jaká je jeho identita, odpovídá: „Jsem teď už možná i víc Polákem. Ale jsem samozřejmě také Syřanem, také Palestincem. Velmi silně jsem svázán s Polskem, s Varšavou, se svou oblíbenou Prahou. Také proto rád říkám, že jsem i Pražan. 99 % mých pacientek jsou Polky. Nikdo z nich mi nevyčítá jak vypadám, jakou mám barvu pleti, jakého jsem původu. Přichází ke mě pro mé kvalitní služby, na ultrazvuk, na prohlídky nebo lékařské konzultace. A to mě těší,“ říká spokojeně lékař.
„A jestli má někdo na ulici problém kvůli tomu, že jsem černý, nebo že jsem takový nebo onaký, tak mu prostě řeknu, ano pane, poslužte si, ulevte si,“ popisuje Dr. Salti.
„Lidé jsou různí. Já jsem si třeba i odvykl vidět na ulici zahalené ženy. Ale pokud nějakou takovou uvidím, no prosím, ať, má na to přece právo, pokud sama chce. Není na tom nic hrozného. A ani její muž, který ji podporuje v tom, aby tak chodila a kterému se to tak líbí, přece také není hrozba. Islám v takové formě přece není hrozbou,“ připomíná.
„Polští katolíci říkají, že Bůh je milost. Přemýšlejme proto o milosti, o Bohu, ne tolik o křesťanství nebo o islámu. Bůh je jen jeden, Bůh nás všech. Nechme už toho, i celá Sýrie by toho mohla nechat, i lidé loajální režimu by toho mohli nechat. Jinak to nemá konce.
Režim bude vždy obviňovat ty, kteří proti němu bojují, z terorizmu. A ti, kteří utíkají a nyní už pěkně dlouho čekají v Turecku nebo Řecku, dali na tuto cestu vše, co měli a nyní se nemohou jen tak vrátit zpět. Nemají jak, nemají za co, nemají kam. Jediné, co mohou, je doufat, že se dostanou za někým, kdo už je třeba v Polsku, v Německu, Rakousku, Dánsku nebo Švédsku,“ popisuje složitou situaci Dr. Salti.
Solidární s Georgem
V pátek 6. listopadu odpoledne proběhl v Poznani u starého pivovaru protest proti rasizmu. Útok ostře odsoudil polský ombudsman Adam Bodnar ústy mluvčího své kanceláře Andrzeje Stefanského. Zraněného Syřana navštívil v nemocnici poznaňský primátor Jacek Jaśkowiak. Dorazil s košíkem ovoce a řekl: „Přeji Vám brzké uzdravení. Velice omlouváme a ujišťujeme Vás, že uděláme vše, aby pachatelé tohoto krutého útoku byli přísně potrestáni,“ načež předal arabsky psaný omluvný dopis. Slíbil také pomoc při dalším léčbě a rehabilitaci.
V pátek večer se v katedrále v Poznani za napadeného Syřana pomodlili katolický arcibiskup Stanislaw Gądecki a patriarcha syrské ortodoxní církve Řehoř III. Laham. Mluvčí arcibiskupství Maciej Szczepaniak následně poslal zprávu do médií, že arcibiskup Stanislaw Gądecki odsuzuje útok na syrského občana a připomíná, že „odpor k cizincům je proti učení Krista.“
Podle informací poznaňské regionální mutace deníku Wiadomośći zmínění církevní činitelé navštívili napadeného Syřana přímo v nemocnici.
Na internetu také vznikla spontánní iniciativa fotografií lidí s nápisem „#Solidarni z Georgem“. „Pokud nesouhlasíte s rasismem v Poznani a chcete vyjádřit svou podporu Georgeovi, vyfoťte se se sloganem „#Solidarni z Georgem,“ vyzývá své internetové čtenáře Gazeta Wyborcza a připojuje e-mail a facebookový odkaz, kam fotografie ke zveřejnění zasílat.
zdroj: Super Express, se.pl
