Nikoli radikální islamista, ale frustrovaný neonacista: Nové skutečnosti o mnichovském střelci

Media i vyšetřovatelé postupně odhalují detaily života Davida Ali Sonbolyho.

Sonboly si své oběti nevybíral náhodně. Nenáviděl Araby a Turky, byl hrdý na to, že se narodil ve stejný den jako Adolf Hitler. Jak zapadá jeho příběh do současných událostí a dalších současných útoků?

Německý občan a potomek íránských imigrantů David Ali Sonboly, který v jihoněmeckém Mnichově dne 22. července 2016 zastřelil v obchodním centru Olympia devět lidí, podle nových detailů z vyšetřování vykazoval známky rasismu a extrémně pravicové politické orientace. Podle všeho se nehlásil k žádné ultrapravicové bojůvce, nicméně chvástal se tím, že náleží k áríjské rase.

Nechtěný Áríjec

Podle informací publikovaných ve Frankfurter Allgemeine Zeintung ve středu 27. 7, na které se odvolává arabská verze portálu The Huffington Post a které poskytli vyšetřovatelé a potvrdili někteří známí pachatelé, se osmnáctiletý mladík skutečně vychloubal tím, že se narodil 30. dubna, jako nacistický vůdce.

Sonboly byl hrdý na svůj íránsko-německý původ a považoval se za pravého Áríjce, vzhledem k tomu, že podle nacistických teoretiků byl áríjskou pravlastí právě Írán a přilehlé oblasti směrem k severu Indie. Áríjci byli podle nacistického učení vyšší nadřazená rasa předurčená ke světovládě. Naopak nenáviděl Araby a Turky coby dle něj méněcenné rasy a opakovaně sliboval, že „jim ukáže.“

Současná verze vyšetřování pracuje i s hypotézou, že pachatel cílil speciálně na lidi cizího původu. Všech devět obětí pochází z imigrantského zázemí. Šlo o tři mladé muže a 45-letou ženu turecké národnosti. Další tři oběti byli Albánci z Kosova.

Frankfurtský deník také uvádí, že navzdory k dosavadnímu hodnocení činu jako náhodného zabíjení psychicky narušeného a šikanovaného jedince by rasistické hypotézi nasvědčoval také fakt, že Sonboly mohl během svého běsnění zabít až 300 lidí, kteří se okolo něho pohybovali, a nikoli jen devět, neboť měl k tomu připraveno dostatek nábojů.

Podle tohoto deníku pachatel krátce předtím, co své hodinové vražedné běsnění ukončil sebevraždou, z balkónu vykřikoval a proklínal „špinavé Turky.“ Opakoval: „Jsem Němec, narodil jsem se v Německu!“ Své oběti si tedy pečlivě vybíral podle určitého klíče. List naopak popírá napojení Sonbolyho na některou z extrémně pravicových skupin v Mnichově.

Zoufalec se inspiruje

Süddeutsche Zeitung přinesly další střípek informací. Sonboly si údajně založil falešný facebookový profil na jméno turecké dívky z Hessenska a z něj poslal pozvánky do McDonalda. Potom čekal na odpověď a zřejmě se domníval, že na toto pozvání budou reagovat spíše mladí lidé tureckého původu.

Turci a Arabové podle tohoto deníku byli pachateli šikany, které byl dotyčný střelec vystaven, ten nicméně krátce před svým činem napsal: „Nenávidím všechny lidi.“

Stejné noviny uvádějí, že navzdory očekávání pozvání na společný oběd zaujalo více než 40 ze 100 facebookových přátel falešného profilu, nicméně jména obětí s jejich jmény nesedí. Šlo tedy o oběti, které o svůj život přišly náhodně proto, že byly ve špatný čas na špatném místě.

Policie v mladíkově pokoji nalezla několikastránkový plán útoku a osobní Sonbolyho zpověď, vinící za zpackaný život jiné. Sonboly se zde také zmiňuje o tom, že se inspiroval pět let starým řáděním norského rasisty a islamofoba Anderse B. Breivika. Sonboly svůj čin spáchal v den, který byl výročím Breivikova strašlivého masakru. Norský vrah 22. 7. 2011 na ostrově Utoya a v Oslo zavraždil 69 lidí, polovina z nich byla mladších 30 let.

Nejvyšší prokurátor Thomas Steinkross Koch potvrdil existenci těchto materiálů, nicméně popřel, že by motivem skutečně byl pravicový extremizmus, neboť to nelze bez podrobného zajištění, průzkumu, ohledání a vyhodnocení všech s činem souvisejících materiálů s určitostí sdělit.

Fanoušek stříleček a xenofobů

Další kontroverzní informací bylo údajné napojení íránsko-německého mladíka na populistickou a protiimigrantskou iniciativu Alternativa pro Německo (AfD), radikálně pravicovou organizaci nechvalně proslulou svou nenávistí k islámu, uprchlíkům a Němcům přistěhovaleckého původu, která v projevech mnoha jejích představitelů hraničí s rasismem. Podobně jako oni také Sonboly ve svých statusech ztotožňoval Turecko s teroristickou formací Dá’iš a šířil nenávist proti etnickým Turkům.

Porýnsko-falcká pobočka AfD se k obvinění vyjádřila prostřednictvím svého facebookového účtu takto: „Jak patetická je snaha vytřískat z mnichovského řádění politický kapitál! Tak tedy německý Íránec Sonboly, který měl pravděpodobně 16-letého afghánského komplice, byl fanouškem AfD. Zároveň navrhujete i propojení na teroristu Breivika. Pokud by v roce 2011 existovala AfD, potom by ho to určitě činilo zahraničním podporovatelem AfD. A mimochodem, my si své fanoušky vybírat nemůžeme…“ Útočníkova afghánského komplice policie nakonec nedlouho poté vypátrala a dopadla.

Tezi o pokud ne napojení, tak alespoň inspiraci AfD a její politikou rozvíjí v článku z 26. 7. i rakouský zpravodajský portál Österreich24. Podle tohoto portálu byl Sonboly ve své třídě šikanovaným outsiderem, který neměl skoro žádné přátele. V roce 2012 se Sonboly dokonce dostal do hledáčku policie kvůli svým potyčkám se třemi dalšími výrostky.

I poté, co změnil školu, mladíka problémy s vrstevníky neopustily a hledal proto útočiště ve virtuálním světě počítačových stříleček. V něm také mohl pod přezdívkami „Nenávist“ či „Pistolník“ dávat průchod své fanatické zášti k Turkům a posedlosti činem Anderse B. Breivika. Sonboly byl od roku 2015 v ambulantní psychiatrické léčbě pro deprese a sociální fobii.

Zpravodajský portál Spiegel online 24. 7. přinesl detaily o špatných vztazích Sonbolyho s jeho spolužáky, způsobených tím, že mu nedovolovali zapadnout do kolektivu a nekamarádili se s ním. Sonboly se tak čím dál více dostával do izolace a nudu si krátil hraním počítačových stříleček, zejména Counter-Strike. Ten Sonboly hrával po síti a podle jednoho ze spoluhráčů, kterého cituje Spiegel, používal při hře nejen přezdívky typu „Nenávist“, ale dokonce i „Vrah náhodných obětí“.

Extremista, nebo šílenec?

Poučení z mnichovského případu lze vidět v tom, že motiv pachatele bude podle všeho velmi mnohovrstevný a nebude snadné jej dešifrovat. Nepochybně šlo o psychicky vyšinutého jedince, který však zároveň zastával jasné politické postoje a vyhraněný světonázor, který si sobě vlastním a patologickým způsobem internalizoval, aby ho nakonec projevil obzvláště hrůzyplným způsobem. Nic totiž nebrání skutečnosti, že šílenec má také dimenzi člověka s politickým názorem a obě tyto jeho stránky jsou ve vzájemném dynamickém vztahu.

O to více se pak jeví zjednodušujícími ty interpretace mnohých domácích i zahraničních komentátorů (vzhledem k dalším a dalším informacím o činu jich naštěstí ubývá), které na základě útočníkova zázemí a původu jeho komplice automaticky vyvozují spojitost jeho činu s islámem jako takovým, byť sám čin ani žádnou islámskou argumentací zaštítěn nebyl, připočteme-li navíc jasnou tendenci marginalizovat politickou motivaci pět let starého Breivikova činu a vyzdvihovat pachatelovu psychickou labilitu.

Podobně i útok nákladním automobilem ve Francouzském Nice, který spáchal šílenec severoafrického původu a vykřikoval přitom islámsky podbarvená hesla. U tohoto muže, žijícího navíc bouřlivým nočním životem plným alkoholu a milostných radovánek, šlo opět o souhru možného politického postoje a především o puzení vlivem prokazatelné a léčené duševní choroby, případně poruchy osobnosti či psychické nestability.

Jeho čin se navíc v mnohém podobá skutku jiného blázna, který stejným způsobem útočil o rok a půl dříve v Dijonu a také vykřikoval ideologicky totožná hesla, jen s tím rozdílem, že tehdy ještě nebyl brán za teroristu motivovaného islamistickým extremismem.

Všechny tyto případy napovídají, že v Evropě a Americe jsme svědky jistého posunu vnímání toho, co je a co není terorizmus, jak rozpracovává komentář serveru Aktualne.cz. Současný terorizmus potom stírá rozdíly mezi klasickým ideologickým terorizmem se srozumitelnými důvody, cíly a požadavky boje na straně jedné a činy narušených „osamělých vlků“ na straně druhé.

Z toho plyne i nebezpečí, že pro nejnovější teroristické formace, jako je právě Dá’iš, je lákavé zacílit svou smrtící agendu na již náchylné jedince a lovit tak v řadách všemožných otloukánků a vyděděnců. Terorizmus nové generace nedisponuje doktrínou měnící lidi v šílence. Terorizmus nové generace poskytuje již existujícím šílencům značku a smysl pro jejich šílené skutky.

Nebezpečný dvojí metr

Velmi pak znepokojuje zjevná snaha jistých kruhů teroristy nemuslimského bělošského zázemí vykreslovat především jako šílence a naproti tomu šílence nebílého muslimského původu jako teroristy, jak třeba podrobně líčí ve svém červnovém komentáři pro Tiscali.cz Vojtěch Ondráček.

Taková interpretace jen posiluje konfliktní nahlížení na dnešní terorizmus a interpretuje ho v duchu války nenávistných a agresivních muslimů z Orientu proti mírumilovným křesťanům Západu. Toto vidění, navzdory překvapivě nízké pravděpodobnosti, že událost tohoto druhu nastane, přispívá k permanentnímu stresu celé společnosti a ovlivňuje psychickou kondici nás všech.

Drobnostmi, které však zasazují nepřehlédnutelné trhliny právě této konfliktní naraci, jako jsou například reakce některých muslimských arabských čtenářů na útok v normandském kostele, při kterém dospívající sympatizant teroristů z Dá’iš brutálně popravil místního kněze přímo před oltářem.

’Ajjáš Darrádží na svém twitterovém účtu ohledně této tragédie poznamenal: „U francouzského města Roanne se nachází kostel, v němž sloužil zabitý kněz. Ten samý kostel přispěl na pozemek, na kterém následně byla zbudována místní mešita. Bůh nechť vás prokleje, vy, kteří špiníte obraz islámu!“

Muhammad Džamíl Mansúr evropský týden teroru z pohledu věřícího muslima komentuje takto: „Pět útoků ve Francii a Německu. Ke čtyřem z nich se přihlásil Dá’iš. Posledním z nich byl odporný útok na francouzského kněze. Ó Bože, věz, že my se zříkáme a jsme čisti takových činů.“

Titulní foto: Wikimedia Commons