Pro mnoho z nás je, žel, naprosto neznámá osobnost tureckého expremiéra Ali Adnana Ertekina Menderese, jehož politický odkaz zanechal nesmírný dopad na historii novodobé Turecké republiky.
Historické události zmítající moderními dějinami této země se přímo dotkly osobně i jeho a to neblahým způsobem. Příběh nevšedního státníka právě z tohoto důvodu vypráví student ekonomie a politologie Ahmad ‚Abdulwahháb pro arabskojazyčnou mutaci Huffington Postu.
Ali Adnan Menderes je prvním politickým lídrem v historii Turecka, který byl demokraticky zvolen. Kandidoval za Demokratickou stranu (DP), která byla tehdy jen čtyři roky stará, ale i přesto ve všeobecných parlamentních volbách zvítězila na celé čáře i nad dlouhá léta zavedenými politickými subjekty. Adnan Menderes tak mohl v roce 1950 sám pohodlně jmenovat novou vládu a započat velké změny v turecké společnosti.
Jeho programem byl celkový pokrok Turecka, zahrnující rozvoj zemědělství, budování a otvírání továren, konstrukce sítě cest, mostů, škol a univerzit. Menderesovy reformy podnítili také turecký ekonomický život (v padesátých letech rostla ekonomika Turecka průměrně o 9 % ročně a HDP se mezi roky 1950 a 1960 zdvojnásobil, toto tempo nebylo doposud překonáno), došlo ke snížení míry nezaměstnanosti a uvolnění možnosti obchodovat a podnikat.
Lidé žili v období politické stability a tenze, které mezi populací a státem převažovaly předtím, poněkud opadly. Byly totiž způsobeny protiislámským směřováním předchozích vlád a obstrukcemi vůči vnějším projevům víry a náboženským obřadům.
Menderes slíbil v Turecku zrušit přísná sekularizující nařízení, jako například povinnost svolávat k modlitbě či recitovat Korán výhradně v turečtině a anuloval zrušení veškerých náboženských škol. Když Menderes volby vyhrál, skutečně začal tato opatření postupně úspěšně odstraňovat. Vrátil původní arabskou verzi svolávání k modlitbám, zavedl do obecných škol výuku náboženství a vedle center k výučbě Koránu otevřel první teologické semináře.
Vzhlížel k USA
Menderes během toho nikdy sám sebe neprohlásil za islamistu nebo podporovatele islamistů, naopak vnímal Turecko jako součást západního světa. Připojil svou zemi k Severoatlantickému paktu NATO a navázal velmi silné vztahy s USA.
Na konci padesátých let vnitřní reformy premiéra Menderese vyprovokovaly sekularistické politické síly natolik, že se jim začalo dařit mobilizovat některé společenské kruhy, zejména v armádních složkách a na univerzitách k tomu, aby se jeho reformám stavěli na odpor. Výsledkem byl armádní puč 37 mladých oficírů dne 17. května 1960, po kterém následovalo zrušení Demokratické strany, zatčení expremiéra a uvěznění řady jeho ministrů.
Po soudním monstrprocesu, vinícím svrženou vládu z pogromu na istanbulské Řeky v roce 1955, při kterém zahynulo 57 lidí, byl tehdejší prezident odsouzen na doživotí a ministerský předseda Menderes a jeho dva ministři – ministr zahraničí Fatin Rüştü Zorlu a ministr financí Hasan Polatkan, k trestu smrti za pokus o zvrácení sekulárního systému a vytvoření islámského státu.
Následujícího dne byl vydán soudní příkaz k popravě Adnana Menderese, jenž se měl stát první obětí sekulární diktatury v souboji, který v Turecku trvá dodnes.
Oběšen
Bývalý premiér byl spolu s oběma ministry vojenskou juntou oběšen 17. září 1961 na ostrůvku Imralı. Nepomohla mu ani přímluva prezidenta Cemala Gürsela a dokonce i samotného vůdce opozice a největšího Menderesova politického i životního rivala, gen. Ismeta Inönua, bývalého prezidenta a premiéra z Atatürkovy Republikánské strany, ani odsudek monstrprocesu z úst čelních světových politiků včetně britské královny Alžběty II. a amerického prezidenta Johna F. Kennedyho.
V poslední době sílí mezi mnoha Turky názor, že Menderes a jeho dva společníci byli popraveni nespravedlivě a dochází ke krokům směřujícím k jejich rehabilitaci, včetně zavedení speciálního zákonného dodatku, který Menderese a jeho dva ministry, soudně zavražděné ve stejném případu, zprošťuje viny.
Z vděku za jeho přínos pro turecký občanský život dnes jeho jméno nese letiště ve městě Izmir, podobně jako mnoho ulic, univerzit a škol. V Istabnulu lze dnes navštívit také Menderesův památník. Na politický odkaz navázala Strana spravedlnosti (AP), která pod vedením předsedy Süleymana Demirela vyhrála několik následujících parlamentních voleb.
Příklad tohoto státníka ukazuje, že k rozvoji vlasti a cestě z temnot nevzdělanosti a zaostalosti nejlépe přispívá osvěta, vzdělání, celkový rozvoj a snaha o pokrok.
Zdroj: Recep Öztel, YouTube
