Chirurg prý nikdy neviděl, aby někdo způsobil staršímu muži tak příšerná zranění.
Dnes bylo třetí výročí smrti mého otce Mohammeda Saleema, který byl brutálně zavražděn Pavlem Lapšynem, islamofobním neonacistou a strůjcem pumových atentátů na mešity.
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem obdržel telefonát od mých sester, zatímco jsem odpočíval na pohovce ve svém londýnském bytě. Ta děsivá slova se mi vryla do paměti navždy: „Tátu ubodali,“ plakala má sestra Fazia do telefonu. O pár sekund zazvonil telefon znovu. „Táta je mrtvý,“ vzlykala má nejstarší sestra Shazia.
Šok a hrůza, kterou jsem cítil nepominula ani dodnes. Okamžitě jsem si sbalil kufr a se slzami v očích zamířil na metro. Nemohl jsem vůbec pobrat to, co mi před chvílí řekly. Za hodinu jsem už byl na cestě autem do Birminghamu, se Shaziou a mým švagrem Hanifem. Celou cestu až do Birminghamu jsme všichni naprosto mlčeli, hlavně kvůli šoku. Ticho občas přerušil něčí vzlyk či vzdech. Nikdo z nás nechápal, proč se to stalo.
Přijeli jsme do Heartlandské nemocnice v brzkých ranních hodinách. To, co se dělo potom, si úplně jasně nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsem utíkal do nemocnice a všiml jsem si policejní přítomnosti. Policistům má sestra sdělovala, kdo jsme. Řekli nám, abychom odešli a čekali ve zvláštní místnosti uvnitř, kde se již shromáždily stovky našich příbuzných a sousedů, čekajících také v dalších čekárnách na jakékoli zprávy ohledně táty. Tak velké množství lidí hovořilo vše o tátově osobnosti a životě. Byl to laskavý a milující člověk, který většinu svého života zasvětil pomoci své rodině a také svým sousedům.
Po krátké chvíli vešel do čekárny, kde jsme seděli my a zbytek nejbližší rodiny, chirurg. Zdál se velmi otřesen, pamatuji si, že říkal, že nikdy neviděl, že by někdo způsobil tak strašlivá zranění staršímu muži. Dál už jsem to nedokázal poslouchat. Opustil jsem místnost a plakal jsem za dveřmi.
Policie nám řekla, že tatínka vidět nemůžeme, ačkoli jeho tělo leželo v místnosti přímo před námi, protože bychom mohli svým dýcháním znehodnotit nezbytné důkazy.
Činy terorizmu
Pavlo Lapšyn si nyní odpykává 40 let za vraždu mého otce a tři bombové útoky na mešity v oblasti středozápadní Anglie – vše to byly činy terorizmu. Byl souzen podle protiteroristických zákonů. Nicméně až dodnes ani media, ani policie, ani vláda nepřistupují k Pavlovi jako by postupovali v případě, že by tímto teroristou byl muslim.
Od doby, co je můj otec po smrti, jsem se stal aktivistou v kampani proti rasismu a islamofobii. Měl jsem tu čest být zván na mnoho prestižních sympózií. Ale slušelo by se říci, že jsem nikdy nebyl přizván na tak prestižní setkání, jako náš premiér David Cameron, jehož vyjádření se zdají být velmi odlišná od toho, jak ohledně muslimských obětí a integrace smýšlím já.
Cameron viní muslimky z toho, že se neučí anglicky, neboť nemají dostatek rovných příležitostí. Zahalené ženy vnímá jako hrozbu a těm, které si budou potřebovat prodloužit víza, žádá víza neprodlužovat, pokud se nenaučí jazyk. Jeho politika jen posiluje institucionalizovaný rasismus. Jen přilévá olej do ohně islamofobie, který po celém světě nyní plane. A mlčí ohledně Zaca Goldsmithe, kandidáta konzervativní strany na post londýnského starosty, který byl kritizován za svou kampaň proti labouristickému rivalovi Sadiqu Khanovi, jehož označoval za radikála a obviňoval z vazeb na lidi s extremistickými názory.
Stále se v naší rodině snažíme vyrovnat se s tragickou ztrátou našeho otce. Jsme muslimové a zároveň jsme také oběťmi terorizmu. Docela správně neztotožňujeme všechny bělochy s Pavlem Lapšynem, ale jsme již unaveni z toho, že se k nám velké množství samotných bílých Britů chová jako k potenciálním teroristům.
Univerzitě hrozí odliv studentů. Kvůli islamofobii
Brutální vražda mého otce může být jednou z mnoha. Je ovšem důležité, že věnujeme pozornost vraždám muslimů a každé jedné z nich. A že odoláváme pokušení přimhouřit nad nimi oko. Muslimové zažívají silnou diskriminaci ve svém každodenním životě, z rukou jistých kruhů v mediích a díky vládní politice.
Měli bychom být jednotni a pokračovat v boji proti této vlně islamofobie, která i nadále devastuje životy rodin, jako je ta naše, dokud tento boj nevybojujeme až do konce.
List Maza Saleema zveřejnil britský The Independent. Titulní foto: Muhammad Rehan, Flickr, CC BY-SA 2.0
