Velká Británie: šátky, kulinářské šou a útoky na muslimky

Muslimské ženy v šátcích ve Spojeném království stále budí kontroverze.

I když jsou muslimské ženy v šátcích stále více součástí každodenní reality a obecného koloritu ve Spojeném království, nedá se říci, že by nebudily žádnou kontroverzi a že by postoj k nim nebyl alespoň u části národa problematický, píše Al Džazíra.

Poslední „šátkovou aféru“ spustil incident, kdy se vítězkou populární kulinářské soutěže nazvané Bake off stala Nadia Hussain, objevující se v televizi v přímém přenosu s šátkem na hlavě. Její vítězství se ze strany diváků setkalo spíše s uznáním a podporou, ale některými bylo označeno za „vítězství politické korektnosti.“ Někteří si stýskali, že pokud by jakýkoli jiný soutěžící upekl čokoládovou mešitu, jak to jednou provedla Nadia Hussain, výsledek by byl naprosto odlišný.

Nadia Hussain prorazila do titulků britských zpráv také díky tomu, že šátek muslimek se Britům stále více zdá relativně „normálnější.“ Navzdory této zjevné akceptaci islámských oděvních praktik však muslimky nosící šátek nebo jinou formu zahalení (tzn. dodržující předpis hidžábu) nadále zůstávají nejčastějšími oběťmi islamofobních útoků.

V září metropolitní policie zveřejnila statistiky ukazující, že incidenty kvalifikované jako protiislámské byly v posledním roce oproti loňskému o 70 % četnější. Meziroční nárůst byl ze 478 na 816 případů. Z toho byly dle neziskové organizace TellMAMA monitorující islamofobní útoky ve Spojeném království v 60 % obětí ženy.

Přečtěte si také:
Boj proti islamofóbii v Edinburghu a mimo neho

Ve stejné době, kdy byla tato čísla uveřejněna, někdo zveřejnil video, na kterém je mladá muslimská dívka zmlácena do bezvedomí útočníkem přímo na jedné z londýnských ulic. V červnu byla ženským gangem napadena matka vyzvedávající své děti ze školy, údajně kvůli šátku, který nosila na hlavě.

„Strhly mi z hlavy šátek, začaly mne bít pěstmi a kopat,“ vypověděla novinám Evening Standard napadená muslimka. Samotná organizace TellMAMA uvěřejnila minulý měsíc zprávu podloženou rozhovory s oběťmi islamofobních incidentů. Zpráva neuváděla příjmení obětí.

„Když jsem začala být rozpoznatelná jako muslimka, dostávalo se mi nepříjemných pohledů, hrozeb a urážek. Byla to zkušenost každodenního rázu, zejména proto, že jsem bílá britská muslimka,“ uvádí Sara. „Když jsem byla na veřejnosti urážena, lidé procházeli okolo nebo jen nečině zírali. Šla jsem do obchodu a lidé na mě křičeli: ‚Proč neuřežeme hlavu my tobě?‘ …Protimuslimská nenávist je normální,“ dodává.

Nejde však jen o slovní a fyzické útoky na ženy v Británii nosící šátky. Muslimky musí čelit i dalším nepříjemnostem. Ačkoli mnohé nikdy nebyly uráženy přímo, uvádějí, že jsou souzeny i v jejich osobních nebo profesních záležitostech jen na základě toho, co se samy rozhodly nosit.

Asma Khan, doktorandka při Centru pro studium islámu ve Spojeném království na univerzitě v Cardiffu Al Džazíře sdělila, že cítí rozdíl v tom, jak k ní lidé přistupují v okamžiku, kdy na sobě má a kdy na sobě nemá šátek. „Nenosím hidžáb každý den. Mám-li být zcela upřímná, je to možná způsobeno tím, jak by to vnímali ostatní,“ připouští.

„Hidžáb však nosím příležitostně a jsem zaražena rozdílem, který cítím v tom, jak mne veřejnost přijímá. Můj každodenní svět je potom omnoho odcizenějším a více nepřátelským místem. Sebevědomější jsem ve známém prostředí, jinak cítím určitý chlad a nutnost pracovat usilovněji, abych byla brána za „normální.“

Dodává, že její osobní zjištění naznačují, že druhá generace britských muslimek musí hodně usilovat o to, aby vůbec našly zaměstnání. „Ukazuje se, že existuje jakási ‚muslimská daň‘ ohledně zaměstnání a ekonomické inaktivity.“

Přečtěte si také:
Britští muslimové, nejvíce diskriminována menšina na britském pracovním trhu

Asma Khan, která vyrůstala v Británii v osmdesátých letech, říká, že je zvyklá na periodické výbuchy protimuslimských náled, následující vždy po určitých světových událostech. Dnes zde ve veřejném prostoru máme „konstantní islamofobní šum,“ částečně způsobený každodenním informováním o ozbrojených skupinách jako je Islámský stát v Iráku a Sýrii a Boko Haram.

Myšlenka, že určité klíčové události z novinových titulků mohou vést k prudkému nárůstu islamofobie, je podpořena zjištěními v říjnové zprávě organizace TellMAMA nazvané Bojíme se o své životy: zážitky protimuslimského nepřátelství na internetu i mimo něj.

„Po teroristickém útoku v Paříži a v Tunisku v roce 2015 a ve Woolwichi na jihovýchodě Londýna v roce 2013, kde byl zabit britský armádní bubeník Lee Rigby, jsme pozorovali strmý nárůst protimuslimských útoků,“ píší autoři reportu. „Tyto incidenty mimo internetové nenávisti zahrnují útoky na mešity, strhávání šátků nebo nikábů muslimských žen, útoky na muslimské muže či rasistická graffiti na muslimských hrobech a majetku.“

„Nejvíce nenávisti a protimuslimských útoků se objevuje ve virtuálním prostoru, kde jsou muslimové vystaveni kyberšikaně, šíření nenávisti, internetovým útokům a hrozbám útoků v reálném světě.“

Navzdory množícím se důkazům o stále větším výskytu islamofobních útoků však britští muslimové do budoucna neztrácejí optimizmus a víru v toleranci většinové společnosti.

Titulní foto: AwayWeGo210 / Flickr / CC BY 2.0