Americký jazykovědec proslavený teorií metalingvistiky, filozof jazyka a spisovatel, ale také kontroverzní myslitel s neotřelými názory na americkou zahraniční politiku. To vše a ještě více je Noam Chomsky, jeden z nejcitovanějších intelektuálů dneška. Emeritní profesor massachusettského Institutu technologie i ve svých více než osmdesáti letech stále promlouvá, publikuje a tvoří.
Chomsky se narodil do dělnické, často nezaměstnané rodiny židovských aškenázských přistěhovalců ve Philadelphii ve 30. letech.
Ve 40. letech nadaný mladík započal svá univerzitní studia hebrejštiny, zajímal se o arabštinu, ale magistraturu na radu jednoho ze svých učitelů nakonec obhájil z lingvistiky. Navzdory svému původu začal Chomsky postupem času stále více kritizovat izraelskou politiku vůči Palestincům a zahraniční politiku USA jako celek.
1. Teorie generativní gramatiky
Chomsky tvrdí, že gramatika každého jazyka je sumou znalostí vlastních mluvčím a stojící na společných zákonitostech, které jsou člověku dány instinktivně, dědí se a se kterými se člověk narodí. Malé děti gramatiku studovat nepotřebují a jazyk se učí velmi rychle s využitím jen několika základních pravidel. Generativní gramatická pravidla se týkají především bazálních principů syntaxe, ohýbání slov a jejich propojování do vyšších celků – vět a souvětí. Tuto teorii načrtl již ve své prvotině Syntaktické struktury z roku 1957 a dále ji rozvíjel.
Chomsky je otcem moderních úvah o jazyku a gramatice. Veškeré moderní studie jazyka jsou zasazeny do jím vytvořeného paradigmatu. Generativní gramatika je nyní svým způsobem všemi jazykovědci konsensuálně přijímanou teorií. Chomsky definoval problémy, metody i směry moderního lingvistického bádání ve 20. století, které by bez něho neexistovaly.
Chomského poznatky o generativní gramatice našly i praktické uplatnění v počítačové vědě a staly se základem nové generace programovacích jazyků.
2. Kritika
Joseph Massad z Kolumbijské univerzity uvádí, že Chomsky se snažil odpovídáním na maily, které mu zabralo i 20 hodin denně, vyvážit problém demokratické cenzury zamezující přístup nepohodlných názorů do médií.
Vícero editorů, novinářů a oponentů se shoduje, že Chomsky disponuje v dnešní době již vzácnou ctností soustředit se nikoli na osoby, ale na ideje, které tlumočí. Byť je jeho kritika mnohdy břitká a zdrcující, nikdy nezachází do osobní úrovně.
Chomsky nenapadá jen politiky, velké nadnárodní korporace a media, ale také vzdělávací instituce, které pro výše jmenované připravují lidský materiál, jak ukazuje ve své práci Vyrábění souhlasu.
4. Filozofie
Chomského filozofické úvahy vychází z předpokladu, že lidská řeč a jazyk konstruuje myšlení a způsob, jakým o světě uvažujeme, což se promítá i do naší komunikace a jednání včetně vědy, vzdělávacího systému a správy věcí veřejných. Jeho filozofické úvahy jsou čtivé a přístupné i publiku bez humanitního vzdělání, ale zároveň nepostrádají hloubku a v podstatě každá jedna myšlenka v nich je doložená.
Kritici ovšem také poukazují na jistou těžkopádnost a neucelenost jeho prací, které se některým zdají jen jako masivní skrumáž faktů a poznámek pod čarou. Jiní kritici poukazují na to, že Chomsky spíše dekonstruuje koncepty jiných, než aby budoval své vlastní.
Chomsky mění pohled na to, jak uvažujeme sami o sobě. Otevírá oči a nastavuje zrcadlo, ve kterém jsme vidět jako pěšáci na šachovnici mocných, kteří s námi manipulují podle své libosti. Chomsky je v tomto jeho novém světě svému čtenáři průvodcem. Mění náš pohled na to, co znamená být rozumnou a kriticky myslící bytostí. Uvědoměním si toho dává do rukou nástroj ke změně sebe i svého okolí a zbraň v boji o svobodu.
5. Dějepisectví
Alison Edgleyová připisuje Chomskému schopnost poskytnout faktograficky skvěle podložený alternativní popis reálných historických událostí, který se podstatně odlišuje od oficiální verze, kterou píší a následně světu předkládají vítězové, tedy mocnější strany diskursu, disponující silovou převahou.
Chomsky a bývalé Československo
Ve své knize Moc a teror se Chomsky ostře vymezuje proti sovětskému imperializmu a mapuje dopady intervence vojsk Varšavské smlouvy, která udusila reformní socialistické hnutí jara 1968. Uvádí případy tzv. sedmi statečných, kteří se účastnili demonstrace na Rudém náměstí v Moskvě a televizního hlasatele, který intervenci odsoudil v přímém přenosu a následně byl mocí odstraněn.
Během své poslední návštěvy v České republice v červnu 2014 poskytl Noam Chomsky rozhovor v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT24. 4. června 2014 vystoupil také na pozvání Univerzity Palackého v kině Metropol. Besedy o politice a filozofii se účastnili také filozof Martin Škabraha a režisér a dokumentarista Vít Janeček. Debatu moderoval děkan filozofické fakulty Jiří Lach.
Zdroj: Dokumentární film Moc a znalost stanice Al-Džazíra
