Noam Chomsky není slavný ani tak pro své průlomové a průkopnické práce o lingvistice, které uveřejňuje už od padesátých let. Daleko známější je paradoxně díky svému politickému aktivizmu a tomu, že je neúnavným mluvčím těch, které svět zbavil hlasu a kritikem zahraniční politiky USA ve Vietnamu, neoliberálního kapitalizmu a mainstreamových medií.
„Kdokoli jde v americké politické kultuře proti proudu, bude zatlačen na okraj,“ říká Barsamian. „Pravdy, které Noam Chomsky artikuluje, jsou velmi nepopulární.“
Noam Chomsky, polyhistor současnosti. Přehled oborů, ve kterých vyniká
Nicméně Chomsky si dokázal udržet širší posluchačstvo zvláště díky své knize 11. září: Byla alternativa?, která útočí na kontext amerických intervencí po celém světě a stala se bestsellerem. Navzdory odepření přístupu do mainstreamových mediích a absenci jakékoli reklamy nebo propagace se kniha stala třetím nejprodávanějším titulem v USA.
Al-Džazíra nyní uveřejnila skoro padesátiminutový dokument Montasera Maraie Moc a znalost, mapující osudy a myšlenky tohoto velikána světové lingvistiky a moderního myšlení. Sestává převážně z rozhovorů mezi Chomskim a dalšími spisovateli, akademiky, filozofy, komentátory společenského dění a pracovníky ve vysílání a odhaluje šíři, originalitu a důležitost autorova díla, stejně jako alternativní pohledy, které zastává v otázkách nejkritičtějších okamžiků moderní historie.
Chomsky: věčný anarchista?
David Barsamian popisuje Chomského jako věčného plavce proti proudu. Leitmotivem mnohých jeho úvah je anarchizmus jako vzpoura proti nespravedlivé a vynucované autoritě. Podle Chomského v podstatě každý státní systém, včetně demokratického, despoticky likviduje jakoukoli opozici proti sobě samému.
Neil Smith z londýnské University Collega říká, že tento jeho přístup je patrný už i v jeho odborných dílech, např. tom z roku 1957 o morfostylistice hebrejštiny, kde Chomsky dosavadní, do té doby platné koncepty staví na hlavu. Sám autor přiznává, že byl po celý život vášnivým čtenářem klasiků světové starší i moderní literatury a politických spisů levicové části spektra, což se v jeho životě promítlo i do jeho názorů filozofických, politických, ale i vědeckých. Chomsky stál také u zrodu liberálně levicové iniciativy domácích kritiků amerického imperializmu.
Podle Normana Finkelsteina je Chomsky živoucím svědomím systémem ochočených mas, který na rozdíl od svých vrstevníků zůstal věrný společným ideálům mládí – boji za mír, spravedlnost a sociální rovnost. Proto je oficiálními místy vnímán jako radikál a jeho teze jako infantilní, příliš extrémní a zjednodušené.
Chomsky a cenzura v demokraciích
„V USA se můžete svých názorů buď zřeknout, nebo za ně dostanete za uši, nebo vás vytlačí z tisku,“ říká Chomsky. „V bývalém SSSR byste skončili v gulagu. Pokud se nacházíte v typickém americkém satelitním státě, řekněme v Salvadoru, vyhodí vaše mozky do vzduchu. Liší se to od společnosti ke společnosti. Jde o odsudek systému moci, proto je samozřejmé, že toto se neschvaluje.“
Alison Edgley, politoložka z Nottinghamské univerzity říká, že jednou z podob cenzury v demokratických společnostech je třeba i to, že knihy, jako jsou i Chomského brilantní kritiky, se neobjevují na spiscích povinné literatury, takže zapadnou a poté o nich nikdo neví.
Jinou podobou cenzury je dle osobní zkušenosti Noama Chomského manipulování s rozhovorem, překrucování vyřčeného a jiné podobné taktiky nečestné novinařiny, například když New York Times odmítly publikovat jeho texty, neboť kritizovaly americkou zahraniční politiku. Také Washington Post a organizace navázané na americkou vládu Chomského bojkotovaly nebo stále bojkotují.
Chomsky: Netradiční aktivista
Chomsky byl již zamlada aktivistou. Jeho víra v obrodu židovského národa se snoubila s levicovými idejemi. Nevěřil na židovský národní stát, ale na kooperaci pracující třídy pocházející jak z přistěhovavších se Židů, tak i původního palestinského obyvatelstva. Tato vize ho brzy přivedla do rozporu s politikou a cíli skutečného Izraele. V roce 1953 odešel Chomsky s manželkou do Palestiny žít v kibucu.
Navštěvoval i okolní arabské vesnice a záhy začal aktivně vystupovat na podporu jednotného státu všech palestinských (židovských i arabských) pracujících, nebo alespoň na řešení konfliktu cestou vzniku dvou států. Nejpozději v roce 1954 si však uvědomil, že politické vedení nastoluje vůči Palestincům de facto režim apartheidu. V roce 1955 se proto vrací do Massachusetts, kde mu je nabídnuto místo na katedře lingvistiky, kde také začíná publikovat.
V roce 2006 se Chomsky vrátil do oblasti, aby navštívil zajatecký tábor al-Chijám v jižním Libanonu, kde libanonské milice a izraelští vojáci v letech 1985-2000 zadržovali palestinské vězně. Plánoval také přednášku na okupovaném Západním břehu, ale Izrael ho do Palestiny kvůli jeho kritickým názorům odmítl vpustit. Chomsky se nenechal odradit a pro své palestinské posluchače přednášel pomocí videokonference živě z Jordánska.
O konfliktu ve Svaté Zemi
„Skutečnost, že Chomsky je Žid, je až druhořadá,“ říká rozhlasový moderátor David Barsamian. „Co je důležitější, je spravedlnost tváří v tvář případu Palestinců. Jen velmi málo lidí v USA jsou skutečnými přáteli palestinského lidu a jeho tolik silnými spojenci, jako Noam Chomsky.“
Chomského dnes již klasické práce o konfliktu ve Svaté Zemi – Mír na Blízkém Východě (1974) a Osudový trojúhelník (1983) – způsobily snahu o jeho marginalizaci mainstreamovými vydavatelstvími a akademickými kruhy. Jenže díky Chomského renomé nestora moderní lingvistiky a popularity mezi aktivisty z dob jeho angažmá proti vietnamské válce se autora zatlačit do ústraní nepodařilo.
Přečtěte si také: Palestinští uprchlíci: chybějící část evropské diskuse o uprchlické kriziNeil Smith ostře nesouhlasí s kritiky Chomského, kteří jej označují za Žida, který nenávidí sám sebe. Chomsky byl odmlada národně uvědomělý a byl také vychováván jako praktikující židovský věřící. Ač je sám ateistou, nikdy se svého židovského zázemí nezřekl, o svém strýčkovi a rodičích, kteří všichni byli praktikujícími Židy, vždy hovořil s největším respektem. Chomsky káže rovnost vůči všem a univerzální spravedlnost a totéž také vykazuje ve svých činech.
