Reportéři Al-Džazíry podstoupili materiály získané při natáčení dokumentu Spisy genocidy o pogromu na muslimy prestižním právnickým vysokým školám v Londýně a v Yale.
Dr. Penny Green z Londýna otevřeně označila zmíněné armádní plány jako organizovanou strategii k vyhlazení národa, tedy plán genocidy. Na základě těchto posudků mohou být přímo členové myanmarské vlády obviněni mezinárodním tribunálem ze zločinů proti lidskosti. Podle ní je genocida dlouhodobější historický proces, vrcholící fyzickým vyhlazením etnika.
Podle interpretace yaleských právníků musí genocida splnit tři podmínky, aby byla z právního hlediska uznatelná za genocidu: 1. jasné vymezení a označení nežádoucí skupiny identifikátory dle rasy, etnika, vyznání apod., 2. existenci konkrétního zločinu a konkrétního aparátu, který tuto genocidu vykoná a 3. skutečnost, že jeho příslušníci jsou si vědomi, že se podílejí na vyhlazování konkrétní lidské skupiny.
Případ Rohingjů všechny tyto podmínky splňuje. I když jim jejich nepřátelé upírají vlastní etnicitu, sami na ně odkazují jako na vyhraněnou skupinu lidí shodného vyznání a rasy, sdíleného jazyka a identity, kteří do myanmarské společnosti nepatří, hovoří o nich např. jako o Bengálcích (ve spisech jsou označováni jako „kautau kalar“, tj. přibližně „špinaví muslimové“). Rohingjové se také stali obětí doložitelného násilí, včetně etnickou nenávistí motivovaných vražd, znásilňování, diskriminačních omezení, nucených prací a protiprávního věznění.
Jde o genocidu
Nejtěžší je prokázání úmyslu vykonat genocidu, protože by to vyžadovalo vyšetření motivace a myšlenkového nastavení pachatelů. Právníci z Yale jsou přesvědčeni, že takovými důkazy disponují.
Vláda podle nich po léta udržuje napětí mezi buddhisty a muslimy, aby sama požívala mocenských výhod. Podle nejmenovaného bývalého agenta rozvědky barmské tajné služby záměrně posílaly do muslimy obývaných sídel provokatéry záměrně urážející islám, útočící na místní obyvatele a vyvolávající násilí. Vojenská rozvědka měla dokonce pro tyto účely najímat žoldáky ze zahraničí.
Ačkoli došlo i k obětem na straně Rakhiňanů, nešlo o spontánní výbuch etnického násilí, který demokratizaci bývalých diktatur někdy provází. Jen v bloku několika vesnic na severu Rakhine je zadokumentováno 86 případů znásilnění rohingjských žen, mnohé oběti jako pachatele popisují vojáky nebo policisty a nikoli místní lidi. Propašované video zachycuje svědectví žen zneužitých na vojenských checkpointech provozovaných federály.
Šokující jsou například záběry z pogromu v Meiktile, kde po zuby ozbrojení policisté přihlížejí masakrům muslimů a baví se tím. Dále působí podezřele improvizovaná výzbroj davu a fakt, že se dokázal tak rychle sejít a zorganizovat. Pozorovatelům OSN se podařilo vypátrat některé účastníky lynčování, kteří potvrdili, že šlo o organizované akce. Sami ve městě nebydleli a byli na místo činu dopraveni záměrně.
Propaganda nenávisti
Al-Džazíra disponuje interními materiály dokládajícími armádní zapojení do aktuálního šíření nenávisti, které mimo jiné obviňují perzonál muslimského sirotčince a arabské jazykové školy při jisté mešitě v Rangúnu z plánování akcí proti buddhistům.
Protimuslimské násilnosti jsou představovány jako falešná akce samotných muslimů pro mezinárodní diskreditaci Myanmaru. Dr. Penny Green toto označila za jednoznačnou propagandu. Reportéři dokonce získali vyjádření vedení dané mešity, dle nějž se zástupci státu přímo účastnili shromáždění, které daný dokument označuje za protistátní, museli tedy vědět, že o žádnou ilegální činnost nešlo.
Policejní a armádní materiály užívané pro výcvik nových rekrutů navíc systematicky upozorňují, že je nutno chránit barmskou rasu a že počet „špinavých muslimů“ v zemi závratně a nebezpečně roste porodností a přistěhovalectvím. Toto je podle citované londýnské právničky jasně nenávistnou rétorikou. Ačkoli tedy není doložen přímý viník, předložené důkazy podle právníků z Yale úmysl spáchat genocidu prokazují.
Rozděl a panuj
Podle mezinárodních pozorovatelů mohou tyto snahy pasovat do širšího celobarmského vývoje, kdy se elity bývalého vojenského režimu snaží udržet moc manipulováním s předsudky a strachy obyvatel.
Podle informací WikiLeaks se režim v roce 2005 snažil o rozkol mezi muslimskými a buddhistickými členy opoziční Národní ligy pro demokracii celosvětově proslulé političky Aung San Su Ťij. Komplot údajných buddhistických mnichů, kteří pod róbami skrývali uniformy, byl však odhalen.
Bývalý major myanmarské armády Sai Thein Win vypověděl, že armáda také šířila falešné poplašné zprávy s cílem rozdmýchat výbuchy mezietnického násilí, šířit strach, obavy a nenávist a vytvářet další ohniska konfliktu. Tím se jim podařilo ovlivnit celé politické směřování svazového státu Rakhine.
Právní specialista na lidská práva Thein Than Oo dodává, že podobné jednání má precedens i v jiných souvislostech v rámci Myanmaru a jeho vojenské junty. Ta vyvolávala rasové, etnické a náboženské pogromy vždy, když se cítila ohrožena ztrátou moci.
V roce 2007 byli mniši včetně Ashina Wirathu, zapleteni do jiného konfliktu, který představoval přímé ohrožení moci junty, do tzv. šafránové revoluce za občanské hodnoty a proti útlaku a nesvobodě ze strany vládnoucího režimu. Mnoho mnichů zažilo policejní brutalitu a skončilo ve vězení. Podle mnichů Ashina Tha Ka Na a Ahina Pannasihy, kteří se revoluce sami zúčastnily, chtěla junta tuto jednotu rozbít.
Staronoví vládcové
Rok po šafránové revoluci junta sama přistoupila k demokratizačním reformám a k vypsání voleb a schválila novou ústavu. Představuje kompromis zaručující politickou pluralitu, ale ponechávající kontrolu nad ozbrojenými složkami v rukou generálů. Armáda tedy potřebovala zajistit kontrolu nad opozicí i nad mnichy, kterých je v zemi půl milionu, oproti 450 tisícům vojáků. Pro jejich větší prestiž u běžných lidí by, pokud by byli sjednocení, představovali mniši vážnou hrozbu vojenským elitám spjatým s bývalým režimem. Aby si udržela moc, musela junta alespoň část z nich získat na svou stranu.
Některé vojenské špičky, jako penzionovaní generálové Hla Htaj Win a Myint Swe založili konkurenční politickou stranu blízkou prezidentu Thien Seinovi a snažili se mnichy nalákat výhodami i nátlakem do svých služeb. Jedním z nich měl být i Ashin Wirathu, zatčený již v roce 2003 za nenávistné projevy proti muslimům, jež vedli ke smrti několika z nich. Nyní měl být jeho radikalizmus užitečný.
Po svém propuštění v roce 2011 svou podporou federálního apartheidu získal Wirathu vliv a peníze, aby mohl šířit nenávist a strach mezi nevzdělané buddhistické venkovany. Rekrutoval také politické aktivisty šafránové revoluce mezi mnichy, aby založili Komitét pro ochranu rasy a náboženství (tzv. Ma Ba Tha) a sliboval jim finanční odměnu v hodnotě přibližně 1 000 dolarů.
Komitét systematicky šíří teze, dle kterých je islám existenční hrozbou pro celou Barmu a prezident Thien Sein je ochránce barmské rasy. Nyní je plně kontrolován armádními složkami a využíván k rozpoutání násilí, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.
