S pravděpodobností 95 % byl pergamen zhotoven z kůže zvířete, které žilo někdy v rozmezí let 568 – 645 křesťanského letopočtu.
Vědci z Birminghamské univerzity za pomoci nejmodernějších metod v červenci 2015 datovali doposud zřejmě nejstarší nalezený exemplář Koránu. Je z doby Proroka Muhammada, uvádí BBC.
Radiokarbonové datování nejstarších fragmentů Koránu na světě zjistilo, že rukopis je nejméně 1370 let starý, což ho činí zřejmě nejstarším existujícím svého druhu. Dr. Muhammad Isa Waley, expert na rukopisy podobného druhu, tvrdí, že tento vzrušující objev „přinese muslimům hodně veselí.“
Stránky muslimského svatého písma leželi bez povšimnutí v univerzitní knihovně bezmála sto let. Rukopis byl nalezen ve sbírce spolu s jinými knihami a dokumenty z oblasti jihozápadní Asie, aniž by vůbec byl identifikován jako jeden z nejstarších úlomků Koránu na světě.
Když se doktorandka Alba Fedelli pozorněji zadívala na stránky rukopisu, bylo rozhodnuto. Provedla radiokarbonové testování a jeho výsledky šokovaly svět. Doktorandka se záhy stala slavnou a univerzita jí udělila oficiální poděkování.
Susan Worall, kurátorka zvláštních univerzitních sbírek, uvedla, že „něco takového výzkumníci nečekali ani ve svých nejdivočejších snech.“ Nikdo ani nepomyslel na to, že by rukopis mohl být až tak moc starý. „Zjistit, že máme nejstarší exemplář Koránu na celém světě bylo něco naprosto fantasticky vzrušujícího,“ řekla.
Testy provedené Jednotkou radiokarbonového urychlovače při Oxfordské univerzitě, prokázaly, že úlomky textu napsaného na kozí a ovčí kůži jsou jedněmi z nejstarších dochovaných exemplářů Koránu. Výsledkem série zkoušek byla data ukazující, že s pravděpodobností 95 % byl pergamen zhotoven z kůže zvířete, které žilo někdy v rozmezí let 568 – 645 křesťanského letopočtu.
Vzhledem k tomu, že radiokarbonové datování umožňuje stanovit jen určité časové rozmezí, a k tomu, že existují i další velmi staré koránské rukopisy datované do časových úseků, které se s tímto překrývají, je nemožno říci, zda je tento nově objevený birminghamský rukopis skutečně ten nejstarší. I nejmenší pravděpodobné stáří birminghamských rukopisů, odpovídající roku 645, by z něj činilo jeden z nejstarších exemplářů Koránu vůbec.
V čem spočívá radiokarbonové datování
Radiokarbonové datování je fyzikální postup k dataci organických, materiálů obsahujících uhlík užívaný jako přímá datace v archeologii. Umožňuje relativně velmi přesné datování nálezů až do doby 40 000 let nazpět, kdy už jsou koncentrace tak nízké, že již nejsou měřitelné a splývají s pozadím. Pro starší nálezy je metoda nepoužitelná, ale existují jiné přímé metody opírající se o poměry koncentrací jiných radioaktivních izotopů, než je uhlík C14.
Mimo tyto přímé metody datace zná archeologie i metody nepřímé, které bývají obecně méně spolehlivé – datování podle říčních či půdních sedimentů, pylových zrn, letokruhů stromů, soudobé užívané keramiky apod. Pro jejich jednoduchost a snadné provedení jsou nepřímé metody například v běžné praxi vykopávek používány nejčastěji. Přímé metody většinou nastupují až následně, v situacích, kdy je vyžadována přesnější datace.
Samotná uhlíková metoda je založena na rovnováze mezi nejrozšířenějším přírodním izotopem uhlíku C12 a radioaktivním C14, jehož poločas rozpadu je 5730 let s tolerancí 40 let. Za tuto dobu se polovina všech atomových jader radioaktivního uhlíku přítomných ve vzorku přemění na uhlík běžný, neradioaktivní. Za normálních podmínek připadá na jeden atom C14 bilion atomů C12.
Uhlík C14 vzniká spontánní reakcí v horních vrstvách atmosféry a ihned v ní zreaguje s molekulami kyslíku na oxid uhličitý. Rostliny a další fotosyntetizující organizmy tyto radioaktivní molekuly zachytí a přemění na organickou hmotu, kterou potom pozřou zvířata i lidé. Dokud tyto živé organizmy žijí, zachovávají svým přijímáním potravy tento poměr konstantní. Poté, co zemřou a další radioaktivní uhlík už do sebe nevstřebávají, tento z nich pomalu vyprchává. Zpětným dopočtem podle změny koncentrace C14 tak lze přibližně určit dobu, kdy život daného organizmu skončil.
V našem případě výsledky zkoušek ukazují, že zvíře, z jehož kůže byl testovaný pergamen vyroben, uhynulo v rozmezí let 568 – 645 kř. éry a to s pravděpodobností 95 %. To se překrývá s dobou života Proroka Muhammada, mír a požehnání s ním (cca 570-632) a obdobím, kdy byl podle muslimské tradice zjevován Korán (cca 610-632). Je jen 2,5 % pravděpodobnost, že pergamen pochází ze zvířete uhynulého před rokem 568 a jen 2,5 % pravděpodobnost, že toto zvíře uhynulo až po roce 645.
Svědectví z první ruky
„Mohou nás přivést zpátky do doby jen pouhých několika let po vzniku islámu,“ říká o birminghamských pergamenech David Thomas, profesor vyučující na univerzitě v Birminghamu křesťanství a islám. „Podle muslimské tradice obdržel Prorok Muhammad svá zjevení tvořící Korán, posvátné písmo islámu, mezi lety 610 a 632, tedy až do roku, kdy zemřel,“ uvedl.
Prof. Thomas říká, že je tedy dost dobře možné, že osoba, která je autorem birminghamských rukopisů, žila přímo v době Proroka Muhammada. „Ten, který tento rukopis pořídil, možná dost dobře Proroka Muhammada osobně znal. Zřejmě ho viděl, snad ho také slyšel kázat. A možná ho dokonce opravdu znal i osobně, ale to už bychom spíše jen spekulovali,“ dodává.
Prof. Thomas uvádí, že Korán byl zprvu zapisován nejen na pergameny, ale i na kameny, palmové listí, na velbloudí lopatky apod. Konečná verze knihy tak, jak ji známe dnes, byla pořízena okolo roku 650 tzv. redakcí chalífy Osmána ibn ’Affána, třetího z tzv. pravověrných, či správně vedených chalífů.
Profesor Thomas shrnuje: „Části Koránu zapsané na těchto pergamenech mohou být více méně s jistotou datovány do doby méně než dvou desetiletí po Muhammadově smrti… Úryvky ukazují, že tento raný koránský text je velmi, velmi blízko podobě Koránu, jak ho známe dnes. To podporuje pohled, že text neprodělal vůbec žádnou změnu, anebo jen nepatrnou, neboť objevený rukopis může být datován do doby velmi blízké času, kdy, jak se věří, byl zjeven.“
Stará forma zápisu
Manuskript je psán podobou písma známou jako hidžází, což je raná forma arabského písemného zápisu. Nazvána je podle pohoří na západě arabského poloostrova, v regionu, kde se nachází i posvátná místa islámu, Mekka a Medína. Písmo hidžází používají všechny doposud objevené rané exempláře Koránu. Od standardního dnešního arabského zápisu se liší hranatějšími tvary písmen a absencí teček nad a pod jednotlivými písmeny. Hidžází také ještě nemělo vyvinutou vokalizaci.
Jak přidání teček, tak i vokalizace textu jsou ony drobné změny, které způsob zápisu Koránu podstoupil až později, nicméně text zůstal zachován tentýž, změnila se jen forma, jakou byl zapsán, což je snadno vidno při porovnání stránek rukopisu s odpovídajícími pasážemi kteréhokoli výtisku Koránu publikovaného v dnešní době.
Dr. Waley, kurátor podobných rukopisů v Britské knihovně, řekl: „Tyto dva listy, psané nádherným a v podivuhodné míře čitelném hidžází skriptu, zcela určitě existovaly v době prvních tří chalífů.“ První tři chalífové byli vůdci muslimské komunity mezi lety 632 a 656 kř. éry.
Dr. Waley také potvrzuje, že právě za třetího z chalífů, Osmána ibn ’Affána, byly distribuovány kopie „definitivní edice“ Koránu. „Muslimská komunita dlouhá desetiletí nebyla natolik bohatá, aby si pořídila dostatečný počet zvířecích kůží a vydala kompletní mushaf, tedy svazek, obsahující celý Korán, který velký počet jejích členů potřeboval mít k dispozici,“ řekl.
Dr. Waley přichází z domněnkou, že rukopis nalezený v Birminghamu pamatuje dobu vzniku těchto prvních kopií, nebo že snad může být dokonce i starší. „V každém případě tato zpráva, spolu s čirou krásou a jasností nalezeného hidžází rukopisu, rozradostní srdce muslimů.“
Manuskript je součástí tzv. Minganovy sbírky zahrnující více než 3 000 dokumentů z jihozápadní Asie sesbíraných ve 20. letech 20. století Alphonsem Minganou, chaldejským knězem narozeným nedaleko Mosulu v dnešním Iráku. Jeho výzkumné a sběratelské expedice na arabských územích hradili sponzoři včele s cukrovinkovým magnátem Edwardem Cadburym.
Reakce muslimů
Muslimové jsou přesvědčeni, že slova Koránu byla zjevena Proroku Muhammedovi, mír a požehnání s ním, andělem Džibrílem (Gabrielem) během 22–23 let postupně, cca od roku 610.
Místní muslimská komunita již vyjádřila své obrovské potěšení z toho, že právě v jejich městě se nachází univerzita nyní proslavená tímto přelomovým objevem. „Když jsem poprvé viděl ty stránky, byl jsem skutečně dojat. Do očí se mi nahrnuly slzy radosti a emocí. Jsem si jist, že lidé napříč celým Spojeným královstvím teď budou jezdit do Birminghamu jen aby spatřili tyto stránky,“ říká Muhammad Afzal, předseda hlavní mešity v Birminghamu.
Univerzita sama uvedla, že drahocenný manuskript veřejně vystaví v Barberově institutu v říjnu tohoto roku. Prof. Thomas doufá, že tak lidé pochopí, že Birmingham se honosí „pokladem jediným svého druhu na celém světě.“
První překlad významu veršů Koránu do angličtiny byl pořízen teprve roku 1734, avšak byl zatížen množstvím chyb. Kopie posvátného písma byly vydány pro potřeby indických muslimských vojáků bojujících za I. světové války v britských službách.
6. října 1930 byla slova anglického překladu významu Koránu poprvé vysílána rozhlasem, v pořadu rádio stanice BBC s názvem Sfinga (The Sphinx).
