Palestinští uprchlíci: chybějící část evropské diskuse o uprchlické krizi

Padesát tisíc uprchlíků nyní přijíždí do Evropy a mnoho dalších je na cestě. Mezi nimi jsou i Palestinci, kteří teď znovu prožívají svou původní katastrofu, Nakbu z roku 1948, jak se snaží nalézt přístřeší. Stovky, ne-li tisíce z nich během toho přišly o život.

Až do roku 2011 žilo v Sýrii takřka půl milionu palestinských uprchlíků. Obecně se soudilo, že žili v nejstabilnějších podmínkách ze všech svých krajanů. Jarmúk, největší palestinský uprchlický tábor mimo vlastní Palestinu, byl popisován jako hlavní město palestinské diaspory. Byl prodloužením rezidenční čtvrti Damašku, avšak poté byl obrácen v ruiny a vládu nad ním díky syrskému konfliktu převzala smrt a hlad.

Tragédie, která zasáhla Sýrii, rozptýlila veškeré iluze a umožnila uvědomit si, že palestinské uprchlické komunity jsou ve skutečnosti mimořádně křehké a velmi rychle doplácí na jakékoli turbulence a krize v hostitelských zemích. K témuž došlo již předtím v Libanonu, Kuvajtu i Iráku.

Ve srovnání s masami uprchlíků nyní houfně směřujících do Evropy nese tragédie palestinských uprchlíků prchajících ze Sýrie své vlastní rysy. Spočívají ve skutečnosti, že jsou nuceni podstoupit nový exodus a znovu trpět, hledajíce bezpečné místo k pobytu, navzdory tomu, že jejich původní domovina je jen o málo dále než pouze hodinu cesty z jejich uprchlických táborů. Tyto palestinské rodiny musí nyní podstoupit mimořádně náročnou cestu přes hranice, pobřeží a hory, musí vyhovět přemrštěným požadavkům hrabivých kriminálních gangů obchodníků s lidmi, aby se vůbec do Evropy dostaly.

Nicméně Evropa je natolik zaměstnána uprchlickou krizí, že se nikterak nestará o podstatu problému, který stál příčinou jejího zrodu. Co se týče Palestinců nyní přicházejících ze Sýrie, celá záležitost je naprosto očividná. Proč tedy Evropská unie nepřijde s nejlogičtějším a nejpraktičtějším řešením, kterým je vrátit je do jejich původní země, alespoň dočasně? Proč diskuse o tomto problému na evropských zasedáních snažících se nalézt řešení současné uprchlické krize u evropských hranic zcela chybí?

V Evropě žije více než třetina milionu Palestinců, mnoho z nich jsou uprchlíci vyhnaní ze svých domovů a táborů. Nyní jsme svědky nové kapitoly jejich utrpení. Tyto lidské bytosti, kterým Izraelci zakázali návrat do jejich vlastní země, ze které byli vyhnáni v letech 1948 a 1967, se nemohou vrátit domů ani dnes. Není jim dovoleno svou vlast ani navštívit, což je jasné porušení mezinárodního práva i dohod.

Logika velí umožnit palestinským uprchlíkům návrat do jejich nedaleké země, do jejich domovů, což je jejich legitimní právo. Pokud jim to nebude umožněno, nezbude těmto uprchlíkům nic jiného, než hledat bezpečné přístřeší napříč kontinenty a podstupovat cesty, při kterých hrozí katastrofy. Není pochyb, že velká část zodpovědnosti za tento stav leží primárně na bedrech Evropy, která historické podmínky ústící v tragédii palestinského lidu vytvořila.

Oficiální představitelé EU hovoří o nutnosti propojit přidělování dotací východoevropským zemím s jejich ochotou přijímat jejich podíl uprchlíků. Jsou dokonce i tací, kteří volají po podmínění členství v EU společnou politikou jednotného zacházení s běženci. Neměl by být stejný diskurs vyžadován i vůči „izraelskému spojenci“, který čerpá nemalé výhody z mnoha evropských ekonomických, vzdělávacích a vojenských privilegií a smluv?

Proč není Evropa schopna ani pomýšlet na využití svého vlivu k nátlaku na izraelskou vládu, aby umožnila Palestincům realizovat své právo návratu, které bylo posvěceno Rezolucí valného shromáždění OSN z roku 1948? Palestinci, z nichž mnozí stále vlastní klíče od svých původních domovů v okupované Palestině, mají právo žít ve své vlasti. Cesty do jejich domovů v palestinských městech, městečkách a vesnicích jsou dobře známy každému, kdo se na ně přeptá. Mapy by byly k dispozici ihned.

Pokud Evropská Unie a mezinárodní společenství nepřistoupí k jádru tohoto problému adresně oživením a implementováním palestinského práva návratu, potom budou do Evropy i nadále proudit tisíce lidí a mnozí budou po cestě také umírat. Pro kterou z těchto dvou možností se Evropská unie a mezinárodní společenství rozhodne raději?

Článek byl původně publikován pro server Middle East Monitor. Český překlad uveřejňujeme se souhlasem autora.

Titulní foto: Jarmúk, největší palestinský uprchlický tábor v Sýrii. Tobbe / Wikimedia Commons / Public domain