Komentáře papeže Františka I. na adresu Charlie Hebdo šokovaly ty Zápaďany, kteří jen stěží chápou, co to rouhání je. Ale má pravdu v tom, že jsou lidé, kteří v Boha stále ještě věří.
Liberálové nyní papeže nenávidí, neboť se opovážil tvrdit, že svoboda slova by se neměla vztahovat na náboženské záležitosti. „Pokud můj dobrý přítel vysloví urážku na adresu mé matky,“ nechal se slyšet pontifik, „měl by čekat, že jednu schytá. Je to normální. Provokovat se nemá. Nemůžete urážet víru druhých. Nemůžete si utahovat z víry jiných.“
Jako obvykle byl papež zle pochopen. Záměrně, dodal by cynik. František jasně prohlásil, že to, co se stalo v Paříži bylo otřesné, že svoboda slova a sebevyjádření může přispívat ke společnému dobru všech (dodal bych, že zrovna tak může být něco i neříkat, ze strachu, abychom neurazili, hříchem nedbalosti).
Vše, na co chtěl poukázat, ovšem bylo, že pokud někdo něco veřejně řekne, zřejmě počítá s tím, že to má být slyšet. A toto mívá následky. Tyto následky nejsou vždy zasloužené: v případě Charlie Hebdo jsou jasným zlem. Nicméně, pokud říkáte něco, co někoho rozhněvá, rozpálí přímo doruda, pak se nedivte, že dotyční budou poněkud podráždění. Uražte mou matku a já, citujíce slova katolického souvěrce Williama F. Buckleye, „vám omlátím to vaše právo o vaši prokletou hlavu, až budete muset vyhledat ošetření.“
Když tedy papež vyjádřil něco, co by mělo být všem naprosto pochopitelné a zřejmé, proč to vyvolalo tolik kontroverzí? Protože soudobí Zápaďané již sotva chápou koncept rouhání. František vypíchl skutečnost, že Bůh je pro některé lidi emočně zcela tímtéž, co jsou pro ně jejich otec nebo matka. Je skutečný, záleží na něm, je někým, pro koho jsou ochotni a připraveni zemřít. Je otevřen racionálním otázkám a teologické kritice, ale to neznamená, že Ho lze urážet.
Vídeňský arcibiskup přirovnal karikatury k antisemitským hanokresbám
Papež František I. nebyl jediným vysokým funkcionářem římskokatolické církve, který hanokresby Proroka Muhammeda odsoudil.
Vídeňský arcibiskup Christoph Schönborn upozornil na to, že pařížský týdeník po celá léta dehonestujícím způsobem zobrazoval nejen islám, ale i křesťanství.
Arcibiskup se tak vyjádřil ve sloupku deníku Heute, kde karikatury hanobící Proroka přirovnal k antisemitským hanokresbám z konce 19. století.
Podobně je v pořádku říci: „Doufám, že vaše matka není zoufalá z toho, že se zdá, že hodně jí.“ Ale není v pořádku říci: „Tvoje máma je tak tlustá, že pokud by vyšla ven v podpadcích, vrátila by se v žabkách.“ Ano, za toto by jste si vykoledovali pořádnou ránu pěstí.
Tady na Západě je Bůh devalvovaným konceptem, který nemůžeme ani porovnat s tím, co tak vášnivě prožívají věřící ve vztahu k tomu, co my považujeme za čistě abstraktní koncept. Můžete namítnout, že toto z nás činí schopné mnohem větší tolerance k otevřené debatě a osvobozuje nás od upjaté ortodoxie. Ale společnost, která nerozumí tomu, co je rouhání, má také jen velmi volný a vzdálený vztah s božským. A toto má jak morální, tak estetické dopady.
Rouhání je, když se posmíváte posvátnu, což znamená, že se vysmíváte samému vrcholu dobroty. Přeloženo do sekulární řeči: parodovat Ježíše je jako parodovat Martina Luthera Kinga ml. či Nelsona Mandelu. A společnost bez hrdinů, bez modelů lidské výjimečnosti, je vskutku společností velmi smutnou. Není totiž vůbec schopna brát něco vážně. Vede to ve výsledku ke směsi banality a zkaženosti, která potom definuje kulturu.
Tedy papež nám pouze připomenul, že, haló, jsou lidé, kteří celé té věci s Bohem stále ještě věří a vy byste si měli dávat pozor, když urazíte to, co mají v úctě, protože to pravděpodobně budou brát omnoho vážněji, než jste si asi uvědomovali.
Neřekl, že je ospravedlnitelné, když za to dotyčnému dáte do zubů, nebo na něj spácháte teroristický útok. Naopak, bible křesťanům říká jednak nastavit druhou tvář a jednak brát perzekuci jako nezbytný následek toho, že mají pravdu. Korán podobně ukazuje muslimům, že Muhammed samotný bral urážky s úsměvem. Lidský instinkt velí dát ránu pěstí, ale moudrý je ten, kdo urážky raději přetrpí.
Komentář původně vyšel v The Telegraph. Titulní foto: Ashwin Vaswani on Unsplash
