Bylo by velkou chybou chápat slogan „Je suis Charlie“ jako pozvánku k podněcování třenic mezi kulturami.
Kdo může odolat přitažlivosti karikatur? Je to velmi zábavné umění a šetří nám námahu číst velmi dlouhé analýzy. Také nám otevírá oči tváří v tvář rozporům naší reality.
Od doby, co se v Paříži 7. ledna ráno ozvaly výstřely, byli karikaturisté změněni na svaté a získali si omnoho více popularity, než jejich satirické umění po celou svou historii mělo. Každý již bude tento den označovat za den plný důstojnosti hodných stanovisek proti útlaku a zkaženosti, bude hnát politiky ke zodpovědnosti a vysmívat se paradoxům reality.
Nicméně umění karikatury má také své temné stránky, které nemohou být opomíjeny, dokonce i v této době, kdy je toto umění glorifikováno. Od svých počátků byly jeho vody rájem těch, kdo publikovali nenávistná a rasistická vyjádření.
Ještě předtím, než existovaly karikatury v moderním smyslu tohoto slova, kolovaly po Evropě kresby a sošky sdělující hanobící a urážlivé obsahy na adresu „těch druhých“. Nejoblíbenějším cílem takové nenávisti byli častokrát právě židé či muslimové.
Historie karikatur má některé velmi temné stránky. Během první poloviny 20. století přinášelo toto umění ta nejvíce nenávistná a rasistická poselství o židech, založená na obvyklých předsudcích. V nacistických novinách bylo publikováno bezpočet karikatur s velmi nechutným a tvrdým obsahem.
Pokud bychom se měli vracet k rasistické novinařině 20 a 30 let, shledali bychom, že dnešní karikaturisté oživují právě styly tohoto období, jen s tím rozdílem, že judaizmus je v nich nahrazen islámem a židé muslimy.
Tato záležitost se ovšem netýká jen karikatur, jak ji pokrývají některé evropské časopisy, knihy a noviny. Všechny doufají, že pokud také přetisknou nenávistné obrázky muslimů, získají na popularitě. Muslimské ženy, a dívky obzvláště, jsou často zobrazovány v urážlivých fotografiích, z nichž některé jsou skutečně ostudné a znepokojivé.
„Je suis Charlie“ není pozvánka k rasismu
V Paříži došlo k tragédii a karikaturisté si získali soucit všech. Nicméně by bylo velkou chybou, pokud by byl slogan „Je suis Charlie“ pochopen jako podpora rasistických a nenávistných karikatur, nebo otevřená pozvánka k podněcování třenic mezi kulturami.
Učinili bychom krok zpět o tisíciletí, jako tak činí mnozí demonstranti na evropských náměstích dnes, někteří dokonce přicházejí na demonstrace v kostýmech křižáků.
Musíme být opatrní, abychom nedali ve jménu svobody slova zelenou průchodu nenávisti. Není nic horšího, než spojit evropské hodnoty nebo moderní principy s takovým hanobením. To jen vyšle špatné poselství. Nemůžeme přehlížet nenávistné kampaně a podporování zášti, nebo obrátit téma svobody slova a „evropských hodnot“ v morální zástěrku pro selektivní rasismus a diskriminaci.
Původní verzi článku publikoval portál Middle East Monitor. Mezititulky doplnila redakce ISLAMONLINE.sk.
