Turecký spisovatel Hamza Türkmen tvrdí, že nevznikne nové Turecko, dokud bude v platnosti zákon posvěcující osobu Atatürka a omezující na tomto základě svobodu vyjadřování.
Ačkoli užití Atatürkových portrétů je v Turecku ještě i dnes nesmírně rozšířeno na školách, univerzitách, vládních institucích, veřejných náměstích a dokonce i v obchodech a někdejší nehynoucí vůdce je stále oslavován, velké množství liberálněji, nebo pro-islámsky smýšlejících intelektuálů plně souhlasí s Türkmenovým názorem, píše AkhbarTurkiya s odvoláním na portál Arabi21.
Tisíce tváří nového orientalizmu
Vláda občanům představuje „nové Turecko“ jako budoucí cíl směřování, ale cesta k němu je ještě dlouhá a nesnadná, je zapotřebí mnoho inovace a reforem, uvědomělosti a změn jak na úrovni zákonů, tak i na úrovni samotné ústavy.
Jen velmi těžko lze říci, že staré Turecko se stalo již zcela minulostí a že žijeme v Turecku novém. Zrovna tak nespravedlivé a nepřesné by bylo říci, že Turecko dneška je také Tureckem včerejška a že se k dobrému nezměnilo vůbec nic.
„Zákon na ochranu Atatürka“
„Zákon na ochranu Atatürka“, na který naráží Hamza Türkmen, byl vydán 31. července 1951 na podnět tehdy vládnoucí Demokratické strany tehdejšího premiéra Adnana Menderese v reakci na velmi strmý nárůst aktů vandalizmu namířených proti Atatürkovým sochám a portrétům.
Zákon trestá odnětím svobody na 1 až 3 roky toho, kdo hanobí či uráží prvního prezidenta novodobé Turecké republiky. Kdo se dopustí hanobení portrétu nebo sochy Atatürka, má být dle zákona odsouzen na 1 až 5 let. Zákon dále postihuje i ty, kteří k podobným činům podněcují.
[Tweet „Zákon na ochranu Atatürka existuje, nemá však takové následky jako v minulosti.“]
Zákon sice stále existuje, rozhodně však již nemá takové následky jako v minulosti. Není již mečem visícím nad každým jednotlivcem a vymáhajícím jediný správný názor na Atatürkova slova a činy.
Například studentka se šátkem na hlavě v červnu 2008 během televizního programu uvedla, že nemá ráda Atatürka, ale považuje si a má ráda Chomejního. Kdosi se nabádl do role veřejného mravokárce a podal proti ní stížnost právě kvůli urážce Atatürka, odvolávaje se na zmíněný zákon. Vrchní žalobce ovšem stížnost zamítl s odůvodněním, že studentka se žádné urážky nedopustila a že láska či neláska je záležitostí srdce, takže nemilovat Atatürka není zločinem.
Žáci základních škol v Turecku každé ráno od roku 1933 zpívají tzv. „národní“ verše a přísahají, že budou kráčet po cestě, kterou pro ně otevřel Atatürk. V balíčku demokratických reforem byla tato praktika, obsahující v sobě zárodky národnostní nenávisti, v loňském roce zrušena.
Turecký premiér Bulent Arinc během slavnosti pořádané čerkeskou menšinou ve městě Bursa před několika dny uvedl, že „Edhem Čerkesi, jeden z velitelů tureckého vojska během války o nezávislost, nebyl zrádcem vlasti. Byl upřímným mužem následujícím čerkeskou morálku a vydal ze sebe během války o nezávislost maximum. Následně pouze odmítl přidat se k armádě Atatürkova režimu. Pravým zrádcem vlasti je jeho vrah.“ Takové prohlášení nebylo před reformami, které Turecko v posledních deseti letech provedlo, vůbec možné.
Pravoslavný patriarcha chválí Turecko za politické reformy vstříc menšinám
Organizace RWB (Reportéři bez hranic) v roce 2010 označila zákon chránící Atatürka za neslučitelný se standardy EU, zaručujícími svobodu vyjádření. Mnoho spisovatelů a intelektuálů s nimi souhlasí a tento názor podporuje. I když došlo ke zmírnění četnosti a způsobů jeho aplikace, měl by být i přesto zrušen, protože může být znovu zneužit pro potírání nepohodlných názorů.
Oslavy výročí Atatürkovi smrti
V pondělí 10. 11. proběhlo zatím poslední, 76. výročí smrti zakladatele Turecké republiky, Mustafy Kemala, řečeného Atatürk. Vzpomínkové oslavy proběhly v metropoli Ankaře a v dalších tureckých městech. Jejich podoba byla velmi unikátní, něco podobného by šlo shlédnout jen v tvrdě autoritářských zemích typu Severní Koreje. Tato ceremonie se opakuje každý rok vždy 10. listopadu.
V posledních letech, díky otevřenější diskusi o osobě, slovech a činech Atatürka se objevují i skeptičtější názory, které se táží, zda vůbec země potřebuje takovou oslavu. V posledních letech přibývá i sloganů typu „Kdyby tě nebylo, nebyli bychom tím, čím jsme“, které zaznívají z otřesených kruhů sekularistů z řad tureckých republikánů, jejichž pozice vytrvale slábne.
[Tweet „Dnes je prostor k diskusi o Atatürkovi a jeho činech mnohem širší, než kdy býval.“]
Dnes je prostor k diskusi o Atatürkovi a jeho činech mnohem širší, než kdy býval, hovoří se otevřeně i o jiných stránkách jeho osobnosti, jako o neskrývané lásce k alkoholu, zejména turecké rakiji, o jeho ženě a mimomanželských vztazích, o jeho nepřátelsky laděných komentářích na adresu islámu apod.
Nicméně tíživé dědictví republikánského vůdce nejde překonat tak lehko. Mnoho sekularistů stále věří tomu, že Atatürk je nejlepší člověk, nejlepší vojenský velitel, nejlepší ekonomický i politický vůdce země, nejlepší z nejlepších, ze všech a ve všem.
Nelze očekávat, že již současná vláda přistoupí ke zrušení zákona na ochranu Atatürka jako k jedné ze svých priorit, ale odhodlání stavět nové Turecko na zdravých základech t tento krok nepochybně vyústí a nakonec za minulostí udělá tlustou čáru.
