Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“ (ukázka z knihy)

Nakladatelství Academia vydalo před několika dny novou knihu předního českého islamologa PhDr. Bronislava Ostřanského, Ph.D. Publikujeme ukázku z ní – výběr z předmluvy a rejstřík pojmů. Publikace byla vydána pod názvem Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“ a je k dostání v internetovém obchodě vydavatelství Academia.

Na místo předmluvy

Islám jistě nepatří k tématům, která si mohou stěžovat na nedostatek pozornosti. Zájem o něj naopak soustavně narůstá a nikdy se o něm nepsalo tolik jako dnes. Souvisí to přitom nejen s děním v muslimských zemích, ale rovněž s četnými polemikami o stavu Starého kontinentu i o jeho dalším směřování. S tím, jak se muslimské komunity na Západě stávají stále viditelnějšími a vztah muslimů a nemuslimů stále diskutovanějším, islám se z přihrádky exotického a marginálního pomalu, ale nezadržitelně přesouvá mezi problematiku žhavou a naléhavou, a přitahuje tak stále více zájmu, což se odráží nejen na knihkupeckých pultech, ale především na internetu.

S rozmachem technických vymožeností moderní doby by bylo možno očekávat oslabování předsudků, nápravu všemožných stereotypů, a především mizení strachu z neznámého. Jak nás ale přesvědčuje praxe posledních let, opak je pravdou. V médiích se dnes a denně setkáváme s temnými konturami islámské hrozby, což by, vzhledem k tomu, kolik skutečných tragédií, nepravostí, porušování lidských práv i dalšího zla se v muslimských zemích nesporně odehrává, ani tolik nevadilo, kdyby se nejednalo o zprávy z dané oblasti jediné. Islám u nás bývá vnímám jako téma nepříliš známé, novináři si s ním obvykle příliš nevědí rady, a proto velmi snadno podléhají různým trendům. V devadesátých letech tak česká média unisono opakovala, že hrozbou není islám, nýbrž jeho nesprávný výklad a po 11. září 2001 si zase téměř všichni novináři kladli otázku, zda zlo netkví v samých kořenech islámu (alespoň že odpovědi se různily). V současnosti jsou patrně těmi největšími strašáky pro mnohé publicisty nálepky „multikulturalismu“ či „politické korektnosti“, a aktuálně zažívaným trendem se tudíž naopak stává „odhalování pravdy o islámu“.

Nebát se soustavně poukazovat na stinné stránky reality muslimských zemí je jistě záslužné a potřebné, činí tak ostatně i mnozí muslimové, byť se o tom příliš neví. Problém však obvykle nastane, pojí-li se očividná snaha „jít proti proudu“ a odstraňovat údajné politicky korektní nepravdy o islámu s minimální znalostí faktů a nezřídka také se zasazováním, jakkoliv násilným, daného tématu do širších a často již předpřipravených světonázorových a ideologických prezentací. Politická korektnost je přitom nástroj, který sám o sobě není dobrý ani špatný – může zabránit mnohému zlu, stejně jako mnohé zlo dokáže způsobit. České debaty o politické korektnosti ostatně ve světle zkušeností zemí s mnohem delší demokratickou tradicí (mj. USA) někdy vyznívají poněkud úsměvně. Vzhledem k nedostatečné vyspělosti zdejší mediální sféry může být razantní zatracování politické korektnosti ad hoc notně kontraproduktivní, a to nejen v případu islámu.

Politická korektnost by tedy neměla být zavrhována, není-li falešná a pomůže-li zamezit hanění v rouše argumentace, což platívá u debat o islámu, kde silné emoce nezřídka zastírají věcnost, dvojnásob. Debaty o islámu u nás i ve světě mají mnoho rovin, od akademických podniků až po hlas lidu na sociálních sítích. Tématu, k němuž se ještě poměrně nedávno vyjadřovali převážně jen religionisté, orientalisté či historikové, se dnes věnují nejen odborníci mnoha dalších profilací (politologové, sociologové, kulturní antropologové či psychologové), ale též žurnalisté, publicisté, aktivisté i četní politici, což přináší mnoho nových pohledů a přístupů. To je jedině dobře včetně rizik, která k tomu patří, jako kupříkladu když politik v zemi s nepatrnou muslimskou menšinou tu a tam vytáhne „islámskou kartu“ jako onoho pomyslného králíka z klobouku. O tom, že tato témata zajišťují dostatečnou sledovanost i ohlas, se již na vlastní kůži přesvědčila dlouhá řada mluvčích napříč našim politickým spektrem. Jistě není nic horšího nežli naoko řešit problémy jejich tabuizací, neboť to nikdy nic nevyřeší, naopak to situaci jenom vyhrotí. Atlas muslimských strašáků by chtěl drobným dílem přispět k osvětě tím, že se pokusí některé „třecí plochy“ věcně analyzovat.

(…)

Oklikou se tak vracíme k přednostem informačního věku. Obligátní otázku, kolik je vlastně islámů, si již léta kladou kulturní antropologové, ale člověk nemusí mít ani ponětí o jejich vědní disciplíně, aby si ji v rámci obecného i českého názorového obrazu položil rovněž. Velmi snadno totiž získá dojem, že existují dva islámy, které jako by ani neměly žádný průnik. Jde o islám knihoven či knihkupeckých pultů a islám mediální. Naštěstí to neplatí bezezbytku a nelze říci, že by styčné body neexistovaly.

I na českých knihkupeckých pultech v současnosti nalezneme knihy vůči islámu velmi kritické. Naopak i v médiích tu a tam naštěstí nacházíme novináře a publicisty, jejichž profesionalita a erudice spolehlivě zaručují, že od nich může čtenář očekávat poněkud více nežli jen občasnou islámskou senzaci, jež zaručuje vysokou sledovanost a díky atraktivitě tématu obvykle rovněž velký ohlas v diskuzi, což se často hodnotí na prvním místě.

Avšak nebudeme příliš daleko od pravdy, povzdechneme-li si, že jde o dvě odlišné stránky věci, a právě k jejich sblížení by měla napomoci i tato kniha. Její autor se snažil být především stručný i srozumitelný a zároveň plně srozuměný s tím, že se jistě nezavděčí všem. Výběr hesel totiž předpokládá čtenáře, jenž se sice o islám zajímá, má základní vědomosti, ale příliš mnoho o něm neví. Kniha tak patrně zklame jak ty, kdo o islámu nevědí vůbec nic, ale i poučené zájemce o toto náboženství, jimž následující heslář nejspíše přijde příliš banální a elementární.

(…)

Atlas muslimských strašáků má ambici alespoň trochu přispět k porozumění islámu a napomoci jeho obraz nahlédnout bez zkreslení. Napomoci mu tedy vystoupit z role temných mediálních hrozeb a stereotypů do polohy velkého světového náboženství, z něhož vzešlo mnoho dobrého i zlého a které může být stejně dobře zdrojem obohacení či inspirace jako důvodem ke znepokojení. Pojmout ho jako náboženství, jež lze svobodně kritizovat či obhajovat, vůči němuž se lze jakkoliv vymezovat (v akademickém kroužku nebo na sociální síti), o něž se můžeme zajímat či se o ně přít, aniž bychom přitom sklouzávali k nepravdám či ostouzení, neboť takto nepoškozujeme muslimy, ale především sami sebe.

Následující stránky se tedy skromně snaží přispět k posílení informovanosti a věcnosti, provázené snad vědomím, že vůči islámu se není potřeba vymezovat, ať již pochvalně či kriticky, a už vůbec ne na základě dojmů a pocitů z médií. Jisté elementární poznatky, jež se Atlas muslimských strašáků pokusil předestřít čtivou formou, snad čtenáři dokážou srozumitelně naznačit, že islámu se nemusíme bát, stejně jako jej nemusíme oceňovat, nýbrž že nám toho může hodně prozradit samotná cesta poznávání, a to nejen o duchovním světě i pozemské civilizaci, v níž žije přes miliardu a půl našich bližních, ale rovněž mnohé o nás samých.

Heslář

A
Abú Hamza al-Misrí
Adnan Oktar
ajatolláh
alkohol
Alláh
Alláhu akbar!
amputace končetin
Andalusie
antikrist
antisemitismus
apokalyptika
apostaze
Arabové
arabské jaro
arabština
ateismus
azán
al-Azhar

B
basmala
Bez dcerky neodejdu
bičování
Bilal Philips
Bin Ládin
blasfémie
Blízký východ
Boko Haram
Boží pomsta
Bůh
burkaburkiny

C, Č
cizoložství
čádor

D
dár al-harb
dár al-islám
dějiny
demografie
demokracie a islám
derviš
dětská manželství
devširme
diaspora
diskriminace
drogy
duchovenstvo
al-Džazíra
džihád
džihádismus
džinové
džizja

E
ekonomie
eschatologie
etika
Eurábie
euro-islám
EUROMED
expanze islámu
extremismus

F
fanatismus
faqír
fatalismus
fatwa
film
fiqh
fiqh al-aqallíját
fitna
fundamentalismus

G
Gülenovo hnutí
ghettoizace islámu

H
hadd
hadži
hákimíja
halál
Hamás
harám
harém
Harun Yahya
hidžáb
historie
Hizballáh
homosexualita
hospodářství
hurisky

CH
chalífát
charita
Chomejní
chvalořečná rčení

I
imám
inšá’alláh
islám
islám v Evropě
islamismus
islamizace
islamofobie
islámská centra v ČR
islámská revoluce
islámské právo
islámské právo menšin
islámský stát

J
janičáři
jinověrci
Júsuf al-Qaradáwí

K
Ka^cba
káfir
kalif
kamenování
karikatury proroka Muhammada
Kdo řídí islám?
knihy o islámu
konec světa
konspirace
konverze k islámu
Korán

L
lidská práva
literatura

M
Mahdí
mamlúci
manželství a rodina v islámu
média
Medína
Mekka
mešita
migrace muslimů
milenialismus
minaret
misie
misogynie
mnohoženství
modlitba
mohamedáni
mravy
mučedník
mudžáhid
muftí
Muhammad
mulla
muslim
muslimové v ČR
Muslimské bratrstvo
mystika

N
nadřazenost muslimů
narkotika
násilí
nevěřící
niqáb

O
obec věřících
oblečení
odpadlictví
odpor vůči Západu
onen svět
Organizace islámské konference
Organizace islámské spolupráce
orientalismus
Osmanská říše
osud
otroctví

P
panislamismus
parda
PCMC
pes
plnovous
polygamie
posvátná místa v islámu
prorok Muhammad
předurčení
přijetí islámu

Q
al-Qá’ida
al-Qaradáwí
al-Qur’án

R
rituální porážka
rouhání
rozvod v islámu
růženec

S, Š
salafíja
salát
saracéni
satan
Satanské verše
Saúdská Arábie
sebevražedné útoky
sekání rukou
sexualita
sňatek s muslimem
stereotypy
Střet civilizací
súfismus
sunna
svatá válka
svět islámu
svrchovanost Boží
aš-Šabáb
šaháda
šahíd
šajch
šarí^ca
šarí^catské zóny

T
takbír
Tálibán
taqíja
Táriq Ramadán
ta^czíje
teokracie
terorismus
tradice
Turci

U, Ú
^culamá’
umma
urážka islámu
Usáma bin Ládin
útoky z 11. září 2001
„území války“

V
Velájat-e faqíh
vepř
vláda duchovenstva
vraždy ze cti
vousy
vyznání víry

W
wahhábismus

X
xenofobie

Z, Ž
zahalování
zápas o mešity
zapuzení
závoj
zevnějšek
zjevení
zvířata
žena v islámu
ženská obřízka

PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D. vystudoval arabistiku a dějiny a kulturu islámských zemí na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V současnosti působí v Orientálním ústavu Akademie věd ČR. Je autorem řady publikací o historii a současnosti islámu a islámského světa. Mezi nejznámější patří Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti, Islám v srdci Evropy (s Milošem Mendelem a Tomášem Ratajem) a Arabská oneirokritika ve středověku a v současnosti.