Psychologové upozorňují, že největší úzkostí moderního člověka není ani strach z pavouků, výšek či klaunů, ale obava, že před druhými lidmi budeme vypadat jako hloupí a neschopní. Proto se mnoho lidí zdráhá poradit se ohledně toho, čemu dostatečně nerozumí.
Žádost o radu není známkou neschopnosti, naopak podporuje v lidech zdravé sebevědomí a ducha kolektivní spolupráce, uvádí New York Magazine.
Tým Alice Wood Brooks z Harvardské obchodní akademie v celkem pěti důmyslných studií dospěl ke zcela opačným závěrům. Umění říci si o radu v lidech okolo nás naopak vytváří pocit, že jsme schopnější. Být dotázán o radu nám značně dodává na sebevědomí, což na oplátku dodává našemu názoru na váze u toho, kdo o radu žádal. Jednoduše proto, že lidé mají rádi, když mohou někomu poradit a když jsou k tomu vyzváni, tvrdí tým v chystané studii, která má být publikována v magazínu Management Science.
V jedné studii byli respondenti postaveni před situaci: v zaměstnání jste narazili na problém, se kterým si, jak se zdá, nevíte rady. Následně byli rozděleni do dvou skupin, první skupině bylo řečeno, že se obrátili pro radu ke svému kolegovi, zatímco druhé bylo řečeno, že se problém pokusili vyřešit sami. Následně měli respondenti ohodnotit, nakolik je jejich spolupracovníci budou považovat za schopné. Ti, kteří měli žádat o radu, tipovali, že jejich spolupracovníci je vidí jako méně schopné, než ti, kteří měli problém řešit sami. Z toho vyplývá, že se obáváme i toho, abychom byť i jen hypoteticky vypadali jako hloupí a neschopní.
Další oddělená studie však naplno dokázala iracionalitu těchto obav. Dotazovaní měli přes chatovací program spolupracovat s domnělým kolegou (který byl ve skutečnosti počítačem řízenou simulací). Měli za úkol složit na počítači určitý hlavolam a bylo jim řečeno, že na druhém konci sítě po nich provede úkol i jejich kolega, se kterým si dopisovali. Po skončení úkolu jim program napsal vždy jednu z možností: „Doufám, že se Vám vedlo dobře. Poradili byste mi něco?“ anebo jen „Doufám, že se Vám vedlo dobře.“ Následně měli sami respondenti ohodnotit úspěšnost těchto virtuálních spolupracovníků. V případech, že byli dotázáni o radu, jim přisuzovali signifikantně větší úspěšnost.
V další studii dotazovaní taktéž chatovali s robotem. Přidán byl ještě jeden moment – měli ohodnotit také svou vlastní úspěšnost. Opět – ti, kteří byli žádáni robotem o radu, sami sebe hodnotili měřitelně lépe, než ostatní, přičemž hodnotili lépe i své domnělé spolupracovníky. Žádost o radu tak pozitivně působí na vzrůst sebevědomí mezi lidmi vzájemně.
Ti, kteří byli žádáni o radu, statisticky častěji také uváděli, že při řešení problémů by se ke svým spolupracovníkům obrátili o radu rovněž.
